Podivná knihovna - Haruki Murakami
Nakladatelství Odeon vydalo
nespočet Murakamiho románů a na knižní trh uvedlo nově také povídky. K prvním
Spánku, o němž jsem psala zde, přibyla povídka Podivná knihovna. Kniha je společně
se Spánkem vydána ve stejné edici, tedy na kvalitním papíře s ilustracemi od
Kat Menschik s využitím nových tiskařských postupů. Obsah Podivné knihovny se dá shrnout do
několika vět, neboť samotná povídka má jen 63 stran, z nichž velkou část
tvoří právě ilustrace.
Chlapec se jako obvykle vydá do
knihovny, aby vrátil knihy. Knihovnice jej pošle do tajemných dveří číslo 107,
za nimiž ho přivítá podivný stařec. Aby mohl chlapec studovat tři díly knihy o
výběru daní v Osmanské říši, zavede jej stařec podivným labyrintem tmavých
uliček až k železným vratům s nápisem „studovna“. Poté co za chlapcem
dveře zapadnou a stařec je zamkne, uvědomí si, že z knihovny není návratu.
Důvod jeho pobytu mu osvětlí podivný ovčí stařík – chlapec má pilně studovat
knihy a trénovat mozek, na jehož „vysrknutí“ se chystá dědek. Společnost
chlapci dělá dívka, která nemůže mluvit a dorozumívá se pouze posunky. Chlapec
se chystá na útěk, avšak netuší, že to je teprve začátek jeho neštěstí.
Podivná knihovna na mě zapůsobila jako na dřeň osekaný Konec světa & Hard-boiled Wonderland. Z příběhu zmizela
poetika, ale zůstala nějaká ta atmosféra a magické motivy. Netroufám si říct,
jak povídka zapůsobí na toho, kdo ještě nic od Murakamiho nečetl, avšak pro
jeho věrné čtenáře to bude zřejmě jen bonbonek, po němž nezůstane příchuť moc
dlouho. Nemůžu říct, že by se mi povídka vyložené nelíbila, ale zároveň nemohu
říct, že by byla nějak výjimečná a já ji musela mít v knihovně. A protože
jsem Spánku dala čtyři hvězdy, nemůže si Podivná knihovna odnést více než tři…
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)