Poručík Gustík - Arthur Schnitzler (# 214)
Se spisovatelem Arthurem Schnitzlerem jsem se poprvé
seznámila, když mi byl jako autor doporučen Mgr. Kristýnou Celhofferovou ke
komparaci se Stefanem Zweigem pro moji bakalářskou práci. Do té doby jsem
neměla o literární tvorbě tohoto pozoruhodného muže ani potuchy. Možná to bude
i tím, že jeho knihy nejsou moc dobře dostupné, ať už v antikvariátech nebo
knihovnách. Já jsem s velkým štěstím na Aukro.cz zakoupila pohromadě Anatola,
svazek novel Slečna Elsa a také Snové novely – mimochodem krásné
vydání od Akropolisu s obálkou od Josefa Velčovského, jež se hodí k dalšímu
svazku z této ilustrované řady Příběhy vášně a lhostejnosti od Stefana
Zweiga. Schnitzlerovy novely jsou skutečnými literárními bonbónky, jejichž
hluboké vrstvy a symbolika se odkrývají až na druhé nebo třetí přečtení.
Sebevražda je pro Gustíka
přijatelnější variantou řešení, než aby se zmohl na cokoli jiného. On i my však
cítíme, že nemá odvahu sebevraždu spáchat, že je mužem velkých slov a malých
činů, že vše co činí, činí jen proto, že by měl… „Měl bych něco říct (…)
Měl bych vytáhnout šavli a rozsekat ho na cucky (…) Já vím, že nejsem
schopný satisfakce, a proto se musím zastřelit.“ (s. 82-119)
Poručík Gustík je výjimečnou novelou psanou technikou
vnitřního monologu, které použil Schnitzler jako vůbec poprvé v německy psané
literatuře. Díky tomuto postupu se stáváme pomyslným voyeurem lieutenanta
Gustla. Zachycení proudu myšlenek zhýčkaného poručíka, který si vyjde do opery
a vyhlíží nezávazný flirt, představoval novátorství, které rezonovalo nejenom v
literárních kruzích. Krátce po vydání povídky zbavil čestný soud Schnitzlera
titulu vojenského lékaře pro urážku na cti rakousko-uherské armády. Schnitzler,
v povídce s jednoduchou zápletkou, zobrazuje se sarkasmem rakouského vojáka s
antisemitským smýšlením a zpochybňuje také smysl dobových soubojů muže proti
muži. Poručík chce v šatně předbíhat, což se setká s odporem pekaře, který
poručíkovi vezme meč a vyhrožuje mu. Než na to stačí Gustl zareagovat, je
vyvrhnut na ulici a zmocňuje se jej panika. Jeho čest byla nenapravitelně
otřesena a rozhodne se spáchat sebevraždu, aby se očistil. Jeho neustálé
myšlenkové pochody krouží jako satelit kolem jeho zhrzené cti. Sebevražda zde
není cílem ani prostředkem, působí jako náhlý výstřelek poručíkova nabubřelého
ega, které utrpělo společenskou urážku. „Gusto, Gustíku, mám dojem, že tomu
pořád ještě nevěříš. Uvědom si už… není jiného východiska… Kdyby ses rozkrájel,
tak jej nenajdeš! – Teď už to chce jen chovat se v posledních okamžicích jako
chlap, důstojník, aby moh´ plukovník říct: byl to správný chlapík, zachováme mu
světlou památku.“ (s. 97)
Když Gustík přichází do
kavárny a zjišťuje, že pekař, který jej tak v opeře ponížil, v noci zemřel,
rázem zapomíná na všechna předsevzetí i sebevraždu, kterou tak moc chtěl spáchat.
„Je mi blaze, tak blaze! Co teď udělám?... Něco se musí stát, jinak mě taky
ještě trefí šlak ze samé radosti! (…) A Štefě napíši, že si pro mne musí dnes
večer udělat volno, i kdyby trakaře padaly! A odpoledne ve čtyři… jen počkej,
můj milej, jen počkej! Jsem zrovna ve formě… Z tebe nadělám sekanou!“ (s. 119).
Novátorský přístup užitý v
této povídce inspiroval i jiné spisovatele, jako například Jamese Joyce při
psaní Odyssea.
Schnitzler, Arthur. Slečna Elsa. První vydání. Praha :
Odeon, 1977
Arthur Schnitzler (1862 – 1931) byl synem známého
vídeňského laryngologa Johanna Schnitzlera. Studoval medicínu a celý život se
věnoval psychologii. Jeho dílo stojí na pomezí naturalismu a vídeňské moderny
představované osobnostmi jako byl Hugo von Hofmannsthal, Peter Altenberg,
Hermann Bahr nebo kritik Karl Kraus. Psal divadelní hry i psychologické povídky
a novely. K nejznámějším dílům patří hry Anatol, Rej nebo Širá
krajina a novely Slečna Elsa, Poručík Gustík, Útěk do
temnoty nebo Snová novela.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)