Moře - John Banville (# 985)

Říká se „do třetice všeho dobrého“ a já potřetí za sebou sáhla po knize oceněnou Man Bookerovou cenou. Tentokrát se jednalo o knihu Moře od Johna Banvilla, která získala ocenění v silném ročníku 2005 ( za sebou nechala např. knihu Neopouštěj mě od Kazua Ishigura ).

V anotacích je často spojována s Proustovským jazykem a uměleckým viděním světa. Jedná se o výpověď stárnoucího muže, kterému před časem zemřela žena a on se uzavírá před světem do venkovského sídla, kde vzpomíná na rodinu Graziových a první milostné záchvěvy. Kniha má několik rovin – jednak je to smrt ženy, vzpomínky na dětství, rozhovory s dcerou a vlastní myšlenkové pochody a nálady. Jako ve většině knih, které jsou v podstatě intimní zpovědí, a najedeme v nich minimum dialogů, záleží na tom, do jaké míry je nám blízký spisovatelův svět, prožitky, jazyk, nálada. Mně se v tomto případě na vlnu Banvillova románu nepodařilo dostat a jinými oceňovaný jazyk, mi přišel místy krkolomný, jako by se snažil opsat jednoduché složitým. Taktéž nesdílím názor, že kniha nějak víc souvisí s výtvarným uměním, jelikož drobná připodobnění typu "seděla v pozici jako Whistlerova matka", ještě neprodchnou knihu uměleckou atmosférou. Nepopírám, že kniha má svoje přednosti, ale mě zkrátka nijak nenadchla a do své knihovny bych si ji nepořídila.

"A najednou bylo po všem a pro mě začalo něco jiného, dopadla na mě choulostivá povinnost být tím, kdo přežil."

Banville, John. Moře. První vydání. Praha: 2006, BB art. 158 stran. Strana 91

John Banville je irským spisovatelem, který se narodil roku 1945 v Wexfordu. Je znám svým precizním, chladným až forenzním románovým stylem. Napsal již přes desítku knih, z nichž zájmu se dostalo především životopisům Mikuláše Koperníka nebo Johannese Keplera. Nejvíce se proslavil knihou Sea, za kterou získal nejprestižnější anglické literární ocenění Man Booker Prize. Česky vyšla také kniha Kniha doličná ( Mladá fronta, 1999 ).