Den trifidů - John Wyndham (# 472)

Den trifidů jsem četla před několika lety, ale návrat ke klasice sci-fi literatury mi byl opět velmi příjemný. Vlastně ani nevím, jak se stalo, že jsem kdysi sáhla po žánru, který zrovna moc nevyhledávám. Přesto přiznávám, že Den trifidů můj vztah k sci-fi literatuře výrazně změnil. Proč? Je to nejenom velmi uvěřitelný příběh, ale také velmi dobře napsaná kniha se sympatickým hrdinou se smyslem pro ironii.

Jádrem příběhu je roj meteoritů, na který se jako na boží představení, dívají všichni, kteří mají oči. Shodou okolností hlavní hrdina Bill Masen zrovna leží v nemocnici se zavázanýma očima, protože jej požahala vyšlechtěná rostlina zvaná trifid. Všichni lidé, kteří sledovali výbuchy na nebi, do druhého dne oslepnou. Bill Masen čelí skutečnosti, že se ocitl v post-apokalyptickém světě, v němž dokážou přežít pouze lidé, kteří z různých důvodů nesledovali roj meteoritů a zrak si uchovali. Bill Masen rychle zjišťuje, že pomáhat hysterickým slepcům by jej brzy přivedlo do záhuby a snaží se nalézt vlastní cestu, jak se dostat z Londýna. Na své cestě potkává dívku jménem Josella, která mu poví o záměru usadit se mimo hlavní město. Vlivem násilných tlup jsou však rozděleni. Bill je nucen prohledávat na svoji pěst usedlosti, kde se zformovaly skupinky vidících lidí, kteří se snaží nalézt systém, jak přežít v totálně pozměněném světě. Ačkoli se Bill s Josellou shledá, jsou neustále napadáni trfidy, což jsou geneticky upravené rostliny schopné se přemisťovat a zabíjet svým žahadlem lidi. Trifidi se neustále přemnožují a prolamují všechny zátarasy kolem farmy. Bill nakonec odchází s Josellou a členy farmy na ostrov Wight, který je místem schopným izolace od nebezpečných trifidů. Odchod uspíší vpád bandy, která si nárokuje správu jimi obývaného území.

Johnu Wyndhamovi se podařilo knihou zachytit paranoiu ze studené války a poprvé přišel s tématem globálního ohrožení lidstva. Roj meteoritů není náhodným jevem na obloze, ale odrazem válečné strategie umísťování bomb a biologických zbraní na oběžnou dráhu země. Ani trifidi, pohybu schopné rostliny, nejsou natolik vzdáleným tématem, zvlášť v naší době, kdy dochází ke genetickým úpravám rostlin a geneticky se modifikují také hospodářské plodiny. Wyndham živě rozvíjí příběh jednotlivce čelícího globální katastrofě v uvěřitelných detailech. Kam půjde hledat jídlo, jak dlouho mu vydrží, jak se obejde bez elektřiny a bez benzínu, jak bude pěstovat plodiny a jakým způsobem se vyrovná bez vymožeností lidské civilizace? Právě tyto detaily o návratu k základům lidské existence, nutnosti zorat půdu, obstarat si zvířectvo a vlastníma rukama si znovu vydobýt život, činí knihu velmi uvěřitelnou a platnou více než padesát let po jejím vydání.

„Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku.“ (Wyndham, John. Den trifidů. BB art: Praha, 2008. Strana 5)

„Můj otec patřil k lidem, kteří dokázali jediným mrknutím oka sečíst dlouhý sloupec čísel – dokonce i položek té směšné měnové soustavy, které se v téhle zemi tenkrát používalo – a proto se přirozeně zamanul, že bych se měl stát účetním. Moje naprostá neschopnost dosáhnout u jakéhokoli početního úkonu dvakrát za sebou stejného výsledku však posléze způsobila, že jsem se pro něj stal jakousi záhadou a zdrojem zklamání. Ale nedalo se nic dělat, prostě mi to nešlo. Každý z dlouhé řady učitelů, kteří se mi pokoušeli vysvětlit, že matematická řešení se dovozují logicky a nikoli prostřednictvím nějaké esoterické inspirace se musel nakonec vzdát a prohlásit, že nemám na čísla hlavu. Otec pročítal má školní vysvědčení s pochmurným výrazem, jaký si známky z ostatních předmětů zřídkakdy zasloužily. Myslím, že uvažoval takto: nemá hlavu na čísla = nebude mít potuchy o financích = bude věčně bez peněz..“  (Wyndham, John. Den trifidů. BB art: Praha, 2008. Strana 23-24)

John Wyndham se narodil v roce 1903 v Jižním Walesu. Na dráhu profesionálního spisovatele vkročil v roce 1925, ale jeho fantastické a detektivní příběhy vydávané v USA nebyly příliš oblíbené. Ve sci-fi literatuře se Wyndham prosadil de facto až po druhé světové válce. Kromě Dnu trifidů (1951) napsal také knihy: Kraken se probouzí (1953), Midwichské kukačky (1957) a Volání hvězd (1959). Vydal také dvě sbírky povídek: Vzpomeňte si na mravence a Semena času (obě 1956). Wyndham se stal členem PEN klubu a účastnil se několika mezinárodních setkání spisovatelů. Zemřel roku 1969.