Polednice - Julia Francková (# 993)

Anotaci na Mittagsfrau od Julie Franckové jsem měla kdysi vystřiženou, podobně jako anotaci na Hvězdu moří. Byla jsem na tento román, který získal v roce 2007 cenu za nejlepší německy psanou knihu, velmi zvědavá.  Mohu však říci, že podobné nadšení jako u Josepha O´Connora se nekonalo, přestože je to velmi dobrá kniha.

Příběh pojednává o dívce Heleně, žijící se svojí rodinou v Lužici. Matka židovského původu je psychicky labilní a nejmladší dceři Heleně nezbývá nic jiného, než se postarat o rodinnou tiskařskou dílnu. Jiskřička naděje přichází s návratem otce z první světové války, který však záhy podléhá válečnému zranění. Ani tato zpráva nedokáže matku vytrhnout z letargie a vlastního světa plného přeludů. Na to přichází nabídka tety, která pozve obě neteře do Berlína. Tady se pro Martu i Helenu otevírají dveře nové a lepší budoucnosti. Helena pracuje v lékárně a zamiluje se do studenta filozofie Carla. Jejich krátké štěstí však přetrhne tragická nehoda, při níž Carl přijde o život. Helena podléhá smutku a apatii, veškerý svůj čas tráví jako sestra v nemocnici, aby zapomněla na svůj žal. Když se o ni začne zajímat mladý inženýr Wilhelm, nemůže zprvu uvěřit, že by o ni ještě měl někdo zájem. Wilhelm tak dlouho Heleně nadbíhá, až nakonec souhlasí se sňatkem. Není to však volba srcem, ale spíše vděčností a oddaností muži, který o ni projevil zájem. Ihned poté, co Wilhelm Helenu získá, začíná s ní jednat s opovržením a nenávistí. Je zcela apatický ke zprávě, že je Helena těhotná a o dítě se nehodlá starat. Heleně nikdy nezapomene vyčíst, že by mu měla být vděčná, když jí obstaral falešné doklady popírající její židovskou krev a on sám se tak vystavil nebezpečí. Wilhelm pracuje na inženýrských stavbách a doma se už skoro vůbec nezdržuje, je zcela jasné, že má k nacistickému režimu blíž než se zdá. Helena je citově vyčerpaná, sužují ji obavy o sestru a její osud. Její syn Peter je odkázaný více méně na sebe, protože Helena tráví veškerý svůj čas v nemocnici, kde je ke konci druhé světové války potřeba každé ruky. Pocity neštěstí, apatite a nechuti žít se stupňují a jsou dovršeny znásilněním sovětskými vojáky. Helena se synem odjíždí z obsazeného Štětína a na nádraží v Pasewalku zanechá osmiletého Petera svému osudu…

Polednice pro mne byla příjemným čtenářským zážitkem. Je to kniha s nádechem epického rozmachu, když popisuje Helenin život na pozadí dramatických německých dějin 20. století. Přestože Helena prožívá osud zcela jistě ne nepodobný tisícům jiným, je v něm opravdovost a krutá reálnost. Helena je ženou, která stojí na rozhraní mezi klasickým vnímáním ženy jako dobré a oddané manželky bez vlastních tužeb a profesních snů, a ženou prahnoucí po naplnění vlastních přání a seberealizaci. Helenu v životě nečekal lehký osud, de facto prožila pouze krátké spokojené období s mladíkem Carlem. Většinu času prožívá v apatii a svůj život zcela obětuje službě o nemocné. Helenin příběh je příběhem o ženě prahnoucí po štěstí, které jí bylo dopřáno prožít pouze na malou chvíli.         

Julia Francková se narodila v roce 1970 v Berlíně. Studovala americkou a německou literaturu na berlínské univerzitě. Prvním románem byl Nový kuchař ( Der neue Koch ), následovaly romány Služebník lásky ( Liebediener ) a Táborový oheň ( Lagerfeuer ). Cenu za nejlepší německy psanou knihu pro rok 2007 získala její kniha Polednice ( Die Mittagsfrau ). Próza Julie Franckové líčí osudy jednotlivců na pozadí rychle se měnících dějin. Příběh opuštěného Petera je příběhem jejího otce, ačkoli její romány nejsou autobiografické.