pátek 14. prosince 2012

Autobus sebevrahů - Arto Paasilinna


Příběh začíná setkáním dvou neznámých mužů, plukovníka Hermanniho Kemppainena a zkrachovalého podnikatele Onni Rellonena v seníku, v němž oba plánují spáchat sebevraždu. Vedou neuspokojivý život a už dávno se rozhodli se vším skoncovat. Jejich setkání a vzájemné pochopení je však od činu alespoň na čas odvrátí a muži pojmou nápad sdružit sebevrahy v celém Finsku pod svou záštitu. Inzerát na sdružení lidí se sebevražednými úmysly, způsobí nebývalý ohlas a z desítek lidí nakonec vykrystalizuje jádro necelých třiceti osob, které se rozhodnout spáchat sebevraždu společně. K tomu jim poslouží autobus řidiče Korpely, který chce taktéž ukončit svůj bezútěšný život. Skupina se vydává na Nordkapp, kde se chce vrhnout s autobusem ze skály. Na poslední chvíli však více osob z autobusu zmáčkne tlačítko nouzového stavu. Zdá se, že skupina již není tak pevně odhodlána zemřít. Nakonec se skupina přemístí do švýcarských Alp, kde ji čeká obdobný způsob smrti jako na nejsevernějším mysu Evropy. Během cesty skupina prožívá společné dobrodružství, které mezi nimi utužuje vztahy a posiluje chuť k životu. I přesto, že v Alpách zemře jeden člen skupiny, když se v silně podnapilém stavu zřítí do rokliny, skupina si nakonec dává ultimativní setkání na „Mysu na konci světa“ v portugalské provincii Algarve. I zde přichází skupina o jednoho člena, konkrétně Uulu Lismankiho, který se s autobusem vrhne z mysu, aby unikl před vězením, které na něj čeká kvůli zpronevěře peněz od amerických filmařů. Zbytek skupiny však dávno zapudil myšlenky na společnou sebevraždu, někdo dožívá v Portugalsku, jiní se vrací do Finska, aby vedli nový naplněný život.

Autobus sebevrahů je čtivou a zábavnou knihou. I přesto, že není výslovně humoristická, je odlehčená a pozbývá sentimentu, který by s tématem, o němž hlavně pojednává, mohl souviset. I přesto, že je Paasilinna označován za „mužského“ spisovatele, na mě tento román díkybohu nijak „mužsky“ nepůsobil. Naopak oceňuji jeho vypravěčský styl, z něhož s radostí pociťuji sklony k absurditě, což ale soudím jenom dle obsahu jeho dalších románů. Postavy jeho románů jsou nám blízké a často řeší úplně stejné problémy jako my, nemluvě o tom, že velmi často nejsou spokojeni v zemi, v níž žijí, čímž se překvapivě nabourává obraz severní Evropy jako společenského a státnického ideálu.

 Co je mi z formální stránky velmi sympatické, je ediční řada Arta Paasilinna nakladatelství Hejkal, protože je vedena v nepřehlédnutelném grafickém stylu s originálními ilustracemi Jiřího Slívy. První setkání s nejpopulárnějším spisovatelem Finska tedy proběhlo dobře a já se těším na další romány.

„Shodli se, že finská společnost je zatvrzelejší než ocel a Finsko je pro život člověka studená země. Finové jsou navzájem hrubí a závistiví. Hamižnost se stává obecnou normou, všichni hrabou peníze jak vzteklí. Finům je vlastní potměšilost a zapšklost. Když už se někdy smějí, tak jedině ze škodolibosti. Finsko je plné defraudantů, falešných hráčů a lhářů. Bohatí tyranizují chudé, nechávají si platit strašlivé nájmy a zvyšují beztak vysoké úroky. Lůza dělá výtržnosti, vandalsky ničí okolí a zanedbává výchovu svých dětí – ty pak obtěžují celou zemi posprejovanými domy a obchody, vlaky a autobusy. Vytloukají okna, zvracejí a vyměšují ve výtazích.“
Paasilinna, Arto. Autobus sebevrahů. Havlíčkův Brod: Hejkal, 2006. Strana 129.



 
Arto Paasilinna se narodil 20. dubna roku 1942 v Laponsku. V rodném Finsku patří k nejpopulárnějším spisovatelům. Bývá označován jako „mužský“ spisovatel, neboť nejčastěji píše pro muže a o mužích. Ve středu jeho románů nejčastěji stojí muži středního věku znechucení svým životem, jakož i vyčpělými vztahy kolem sebe. Paasilinna píše o vážných věcech, jako je sebevražda nebo stáří, lehce a humorně, často s nadsázkou a černým humorem. Paasilinna působil jako novinář a počátkem 70. let 20. století se stal spisovatelem z povolání. Zřejmě nejkladněji kritika ohodnotila jeho nejslavnější knihu Zajícův rok, ve zbytku díla se hovoří spíše o oddechové literatuře. Paasilinna je také autorem knih: Stará dáma vaří jed, Chlupatý sluha, Les oběšených lišek nebo Autobus sebevrahů.  

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)