pátek 14. prosince 2012

Stepní král Lear - Ivan Sergejevič Turgeněv (# 141)

Tato povídka vznikla mezi léty 1867 – 1870, kdy poprvé vyšla v časopise Věstnik Jevropy podobně jako jiné Turgeněvovy povídky ( Nešťastná, Podivný příběh, Pes nebo Brigadýr ).
 
Turgeněv v této povídce parafrázuje tradiční hru Williama Shakespeara Král Lear o otci, jež je zklamán svými dcerami, v něž doufá. Turgeněvův Lear je Martin Petrovič Charlov, přímý venkovský hromotluk žijící se svými dvěma dcerami na statku. Vypravěčem příběhu se syn paní, jíž Charlov zachránil život a ona jej chová ve svém srdci jako svého svěřence. Charlov propadá smutku i melancholii, až se mu jedné noci zdá sen, z něhož odvodí, že se blíží jeho konec. Pod vlivem domnělého pocitu blížící se smrti se rozhodne veřejně sepsat závěť a odkázat veškerý majetek svým dcerám bez pojistky výminku. Jediné co žádá, je, aby se o něj dcery ve stáří postaraly. Obdobně jako v odvěkém příběhu krále Leara je Charlov svými dcerami využit a zapuzen. Propadá apatii a malomyslnosti, až se v něm jednoho dne vzedme vztek a rozhodne se vlastníma rukama zbořit dům, z něhož jej vlastní dcery chtěly vyhnat. Charlov v amoku demoluje dům, až se neopatrně zachytí krovu a v troskách zahyne.
Příběh je sice tradiční, přesto je v podání Turgeněva bytostně ruský. Je to díky psychologii postav a postaviček komíhajících se vedle hlavních hrdinů, jakož i vykreslení Charlova propadajícího typickým ruským výkyvům nálad. Sujet povídky vychází z příběhu šlechtice Stěpana Ivanoviče Jaryševa, který rozdal majetek dcerám, byl zeti vyhnán a uchýlil se k Turgeněvově matce. Zahynul pádem ze střechy domu, jíž se pokoušel zbořit.      
„Jednoho zimního večera se nás sešlo asi šest u starého přítele z university. Za řeči jsme přišli na Shakespeara, na postavy z jeho děl, na to, jak věrně a hluboce dovedl zachytit jejich lidskou podstatu. Zejména jsme se obdivovali jejich životní pravdivosti, jejich nepomíjejícnosti. Každý z nás jmenoval Hamlety, Othelly, Falstaffy, ba i Richardy III. a Macbethy (poslední dva, pravda, už méně častěji), s nimiž se kdy setkal.
„A já, pánové,“ zvolal náš hostitel, starší už člověk, „já jsem znal krále Leara!“
Turgeněv, Ivan Sergejevič. První láska a jiné povídky.  Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958. Strana 281.
 
 
Ivan Sergejevič Turgeněv se narodil 9. listopadu 1818 ve Spasskoje u Orla. Studoval literaturu v Moskvě a mezi léty 1834-1834 také v Berlíně, kde se věnoval také klasickým jazykům a Hegelově filosofii. V Petrohradu se seznámil s francouzskou zpěvačkou Pauline Viardotovou, která se stala jeho celoživotní přítelkyní. Přes cenzuru vydal v roce 1852 článek o Gogolovi, za nějž byl vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Po dvou letech car Alexandr II. toto vyhnanství zrušil a Turgeněv od té doby pobýval ve Francii, příležitostně zajížděl do Orla, především v době honů. Ve Francii navázal přátelství s Flaubertem, Mérimée nebo také Theodorem Stormem. Zemřel v 3. září 1883 Bougival u Paříže, pohřben byl dle svého přání v Petrohradu. K nejznámějším románům patří Lovcovy zápisky, Šlechtické hnízdo, Rudin, Dým nebo Otcové a děti.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)