Pražská zima - Madeleine Albrightová

Nejnovější kniha Madeleine Albrightové pojednává o prvních dvanácti letech jejího života, v němž měla možnost být přítomna významným historickým okamžikům Evropy 20. století – okupaci Československa, bombardování Londýna, vítězství Spojenců ve druhé světové válce, ale také nástupu komunismu u nás.  K těmto dějinným zvratům měla Madeleine možná blíž než ostatní díky tomu, že její otec Josef Korbel byl českým diplomatem a museli se tak velmi často stěhovat za otcovým místem působnosti.

Červenou nití a vlastně i samotným popudem k napsání knihy bylo zjištění, že se Madeleine v již zralém věku dozvěděla o svém židovském původu. Pomocí tehdejších dokumentů, vlastních zážitků i všeobecně známých faktů rekonstruuje prvních dvanáct let svého života a zamýšlí se i nad morálními dilematy tehdejší doby. Se stejným zájmem jsou odkrývána dosud neznámá zjištění o židovských členech rodiny, kteří zemřeli v holocaustu, jakož i běžných lidech vyrovnávajících se s každodenními útrapami. Madeleine popisuje svůj život na pozadí dějinné fresky s odkazy na drobné vzpomínky na své rodiče, život v Londýně i ve švýcarské škole. Madeleine odešla do exilu nejenom do Londýna během druhé světové války, ale podruhé a naposledy také do Spojených států a to před komunistickou totalitou.  

Pražská zima je rozdělena na čtyři části v rozmezí let 1939 až 1948, v nichž je vyprávěno o protektorátu až po nástup komunismu. Osobně mi nevyhovovala přílišná historická rozvláčnost příběhu, který působí víc jako shrnutí dějinných událostí v Československu než osobní zpověď. Je samozřejmě obtížné zaplnit 400 stran popisem prvních 12 vašeho života, zvlášť když si většinu nepamatujete. Pokud se ale zamýšlím nad poměrem skutečně osobních informací a samotného popisu dějin, přicházím k výsledku 20:80, což by ne každému mohlo vyhovovat. Záleží samozřejmě na tom, co od knihy očekáváte a právě v tom jsem na pochybách. Aniž bych chtěla snižovat kvalitu textu nebo informací, nejsem si jista, komu je vlastně kniha určena. Ti, co chtějí číst hlavně o Madeleine Albrightové, se toho bohužel zase tolik nedozví a většinu času stráví nad popisem dějin Československa, které už bez tak znají. Historikům by jistě dějinný výklad přišel zase málo detailní, na to že tvoří většinu samotné knihy. Dle mého názoru tak kniha lépe zaujme amerického čtenáře, který toho moc o Československu neví, než čtenáře českého.