středa 20. března 2013

Všichni krásní koně- Cormac McCarthy (#875)


V roce 1992 získal Cormac McCarthy Národní knižní cenu právě za román Všichni krásní koně a rázem se ocitl mezi nejlepšími současnými americkými spisovateli.  Ačkoli je nekomerčním autorem držící se spíš v ústraní, jeho tvorba je veskrze americká.
Román Všichni krásní koně je westernovým příběhem „na cestě“, který započíná tzv. Hraniční trilogii. Vypráví příběh o putování dvou kamarádů Johna Gradyho Colea a Laceyho Rawlinse. John touží opustit domov a poznat nový dospělý život. Když matka prodá ranč, rozhodne se s kamarádem utéct do Mexika. Po cestě se k nim přidává mladík Blevins, který jim radikálně změní život.
John Grady se s Rawlinsem dostane na velký mexický statek, kde pracují a krotí mladé divoké koně. John Grady se tady zamiluje do dcery majitele haciendy, ale jejich vztah je vlivem okolností a rodiny více než složitý. Vlivem Blevinsovy snahy získat zpět koně, který mu byl ukraden, se mladíci dostávají do vězení, které významně ovlivní jejich putování. Zatímco Blevins se ihned vrací domů, John Grady se vrací na haciendu s nadějí, že získá zpět vše, co ztratil.
 
 
Ačkoli příběh zní vcelku banálně, má zvláštní kouzlo a v McCarthyho podání se proměňuje na podobenství o putování. Představa o kovbojském životě v drsné mexické přírodě se mění na životní zkoušku v kulisách haciendy podřízené mocným elitám. McCarthy je sice úsporný, ale svým jazykem dokáže vždy vystihnout moment či náladu, ať už popisem mexické pampy nebo prosté krásy divokých koní.  John Grady je jednou z mála postav, která se dokáže sebereflektovat a zamýšlet se nad svými činy. Tento prvek mě mile překvapil, protože se vymyká klasické westernové postavě, která nemá výčitky z vraždy nebo jiného zločinu. John Grady nejedná jako klasická postava z texaských plání, ale přesto svojí upřímnou snahou žít po svém převyšuje stereotypy americké westernové literatury.
Než se vrátila do Mexico City, ještě ji naposledy viděl, jak vzpřímená a majestátní vyjíždí z průtrže mračen, která se sbírala nad horami na severu. Klobouk měla stažený do čela a uvázaný šňůrkou pod bradou, černé vlasy se jí kroutily a vlály kolem ramen, mezi černými oblaky za jejími zády se tiše klikatil blesk a ona, jako by si toho všeho nevšímala, projížděla dál mezi pahorky a vítr už přinášel první kapky deště, vzpřímená a majestátní mířila mezi bledými, zarostlými jezery vzhůru k pastvinám, až ji déšť dohnal a zahalil ji i celou tu divokou letní scenérii: skutečný kůň, skutečná jezdkyně, skutečná země i obloha – a přesto se to všechno zdálo jako sen.“

McCarthy, Cormac. Všichni krásní koně. Argo: Praha, 1993. Strana 113.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)