Skřeti z podsvětí - Theun de Vries

Skřety z podsvětí jsme v knihovně měli dlouho, ale popudem k jejímu přečtení bylo až doporučení učitelky estetiky na gymnáziu. Když jsem tuto knihu četla poprvé, byla jsem z ní nadšená a každému jsem ji doporučovala, na třetí čtení už byl dojem z knihy jiný…

Kniha vypráví o Hieronymovi  Boschovi, o jehož životě je známo velmi málo a tak si autor vypomohl fikcí.  V první části knihy se ocitáme v době, kdy tehdy ještě mladý Melchior pracuje u svého mistra Bileama Pancrase. Při zasazování vypalovaných oken do kostela jeho otec spadne a zemře. Spolu s matkou se pak vydává ke svým strýcům do hrabství Kleve, kde ji zanechá a sám jde dál kolem Rýna. Postupně navštěvuje různé kostely a seznámí s tajemstvím míchání jasných a zářivých barev. Po Novém roce se opět vydá na cestu zpět do svého domova, ale jeho starý malířský mistr mezitím zemře. Melchior nechal volný průchod své fantazii a novým barvám a začne malovat své skřety, které mistr nazval pakobolty.

Melchior se vydá na cestu do Antverp, ne proto, aby se tam proslavil, spíš proto, aby se podíval na díla velkých mistrů v radnicích a kostelech. Na své pouti se dostane až na dvůr podivného pána z Piepenpooye, kde si prohlédne zajímavé bestiárium. Setkává se s Orlym, který ho zasvětí do adamitského učení, jenž věří, že se blíží konec a nadchází období Adama.

Na smrtelném loži nejlepšího přítele Kiliaana Bora slíbí, že si vezme jeho dceru Blancijntjii a tak se brzy ožení. Jednou k němu zavítá velemistr adamitů Charles de Caudenberg, který okouzlí jeho ženu. Blancijntie je po jeho odjezdu uzavřená, tajemná a stává se náměsíčnou. Melchior se dostává do úzkých, když neví jak své družce pomoci. Při poslední Caudenbergově návštěvě oznámí Blancijntie, že se cítí vyvolenou  a odjíždí spolu s velemistrem. Melchior se ocitá sám, podveden a nešťasten.

Do města je pozván inkvizitor a Melchior se domnívá, že jej bude pronásledovat kvůli jeho pakoboltům a až příliš realistickým dílům. Při velkém požáru však inkvizitor zahyne a Melchior přijde o svůj příbytek. Začne konat dobré skutky a vezme k sobě městského chudáka Teta. Zamiluje se do jeptišky Amandy, která jeho lásku sice opětuje, ale víra a odříkání je silnější a nechá se přeložit do jiného kláštera. Z hrabství Kleve dostane zprávu, že matka je už nemohoucí a přeje si ho naposled vidět. Mezitím se Tet ožení s Imrlindou a všichni společně žijí pod jedním stavením, Melchior však cítí, že je nemocen. Zavítá k němu také sám Filip Rakouský, který byl skutečným sběratelem jeho děl (Filip II.?). Dovídá se, že adamité byli postupně zlikvidováni a Caudenberg a Blancijntie byli upáleni. Postupně ho opouštějí přátelé a i on cítí brzký konec. Ve rvačce zahyne i Tet. Zanedlouho nastává i jeho rozloučení se stářím a s triptychem vlastního života.

http://www.rasiel.com/Art-Wallpapers/1024/bosch2.jpg 

 Od doby, kdy jsem knihu četla poprvé a snad i podruhé, uplynula dost dlouhá doba a musí přiznat, že už se mi nelibí tak jako kdysi. Vlastně jsem si docela jistá, že už si ji asi víckrát nepřečtu. Nemyslím, že by to bylo samotným románem, který je velmi čtivý, ale vadí mi ona fiktivnost příběhu. O Boschovi jsem od té doby četla hodně seriózních knih a studií, na vysoké psala proseminární práci o symbolice v Lisabonském triptychu a dovolím si říct, že o něm něco vím (nebo alespoň to, na čem se většina badatelů shodla). Například ona myšlenka přináležení k sektě Adamitů je překonaná, právě naopak se předpokládá, že Bosch byl pobožným člověkem a jeho obrazy s motivy skřetů a nestvůr byly ve své době oblíbené jakožto symbol víry v boží soud. Tento fakt silně podporuje i skutečnost, že sběratelem jeho obrazů byl Filip II., který byl velmi zbožným člověkem a jistě by se neobklopoval obrazy kacíře. Co mi také v knize chybí je větší propojení s dochovanými díly, líbilo by se mi, kdyby byla tvorba obrazů více zakomponována do děje, jako to bylo například v knize Já, Rembrandt od D.Weisse.