pátek 31. května 2013

Velký Gatsby - Francis Scott Fitzgerald (kniha měsíce května 2013, #293)

Jaká jiná by mohla být kniha měsíce než Velký Gatsby?! Domnívám se, že většina lidí se o této knize dozvěděla až v souvislosti s filmem Baze Luhrmanna, což je na jednu stranu smutný fakt dnešní konzumní společnosti, na druhou stranu to snad opráší slávu tohoto nestárnoucího románu jazzového věku.
 
O románu Velký Gatsby slyšela asi většina z nás v hodinách literatury. Mně osobně téma knihy moc nezaujalo, až jsem asi před dvěma roky četla knihu od Haruki Murakamiho O čem mluvím, když mluvím o běhání. Je v ní následující pasáž:
„A konečně, i má současná práce na překladu Fitzgeraldova Velkého Gatsbyho mi jde hladce od ruky. První verze rukopisu je hotová a já teď upravuju detaily a pracuju na druhé, revidované. Jak tak pečlivě pročítám a upravuju řádek za řádkem, cítím, jak překlad začíná plynout stále hladčeji, jak se i v japonské podobě stále přirozeněji projevují charakteristické kvality původního Fitzgeraldova textu. Už se to tu skoro stydím psát, ale ten román je vážně báječný. Ani po několikátém čtení se člověku neomrzí. Je to hluboká, naplňující literatura. Při každém čtení na vás čeká nový objev, pokaždé se znovu z duše dojmete. Jak se mohlo tak mladému, sotva devětadvacetiletému spisovateli podařit tak jasně, nestranně a vřele vyjádřit, jak to na světě chodí? Jak je to vůbec možné? Čím víc o tom dumám, čím víc tu knihu čtu, tím podivuhodnější mi to připadá.“ (Murakami, Haruki. O čem mluvím, když mluvím o běhání. Vydání první. Praha: Odeon, 2010. Strana 120)
Věděla jsem, že si tu knížku prostě musím přečíst. Následovala cesta do antikvariátu, kde nebylo vůbec  těžké ji sehnat. Velký Gatsby je spíše novela než román, protože má jen 150 stran. Sám Fitzgerald kdysi řekl, že má k vyprávění všeho všudy dva nebo tři základní příběhy. V tomto případě můžeme hovořit o tématu pádu amerického snu.
 
Vypravěč Nick Carraway líčí úspěch svého poněkud výstředního souseda Jaye Gatsbyho. Ten ve svém okázalém sídle pořádá velkolepé večírky, na nichž se schází široká veřejnost spekulující o tom, jak Gatsby k penězům přišel. Vzestup i pád je líčen během jediného léta, v němž se koncentrují touhy i falešné přísliby celého desetiletí. Příběh odráží hédonistický styl požitkářského života, který kontrastuje s hospodářskou krizi, která měla za pár let tíživě dopadnout na celou Ameriku. Gatsby touží po setkání s Daisy, dívkou, kterou kdysi miloval a která je nyní vdaná za boháče Toma Buchanana. Tom je líčen jako hrubián, který si vydržuje milenky. Daisy je naopak křehkou květinou, která se dost často projevuje jako pouhý ideál bez osobnosti. Když do jejich vztahu vstoupí Gatsby, vše spěje k dramatickému rozpadu, na jehož konci se od Gatsbyho odvrací všichni s výjimkou Nicka Carrawaye.
Požitkářský a velkolepý svět, který kolem sebe Gatsby vytvořil, se nutně jeví jako umělý konstrukt, který měl zapůsobit na Daisy. Otázkou je, zda je Daisy stále tou dívkou, kterou kdysi Gatsby miloval a kvůli které se vypracoval na úkor obecně přijímané morálky. Ačkoli je způsob Gatsbym nabytého bohatství diskutabilní, jeví se Gatsby jako upřímný a svým způsobem i romantický idealista, který chce díky penězům změnit minulost a získat, co kdysi ztratil. A této idealistické vidině nakonec i podlehne.
 

 
 


Gatsby věřil v to zelené světlo, vzrušující budoucnost, která před námi rok od roku ustupuje. Dnes nám unikla, ale nevadí-zítra poběhneme rychleji, rozpřáhneme paže dále… A jednoho krásného rána -
A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestáni unášeni zpátky do minulosti.“       
(Fitzgerald, Francis Scott. Velký Gatsby. Praha: Odeon, 1979. Strana 150)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)