Malé ženy - Louisa May Alcottová (# 135)

Malé ženy jsou americkou klasikou, kterou se L. May Alcottová proslavila, přestože byla stereotypně zařazována coby autorka knih pro děti. I Malé ženy byly zprvu zamýšleny jako román pro mladé dívky, ale nakonec se stal oblíbenou knihou napříč generacemi.

Příběh vypráví o paní Marchové a jejich čtyřech dcerách – Meg, Jo, Beth a Amy. Každá z dcer je jiná, ale spojuje je silný láskyplný vztah k rodičům i sobě navzájem. Nejstarší Meg touží žít v luxusu, ačkoli brzy poznává, že bohatství je pouze pozlátko a lásku a čest nemůže nic nahradit. Jo je spíš chlapecký typ, je nekonvenční a vždy si jde vlastní cestou. Je tvrdohlavá, ale také zodpovědná a milující. Beth je dívkou, která žije pro všechny ostatní a je velmi plachá a málomluvná. Nejmladší Amy je princeznička toužící po kráse a pozornosti.
 

Takové jsou sestry Marchovi, které prožívají své zklamání i šťastné okamžiky na pozadí občanské války. První část knihy se věnuje jejich dospívání, prvním literárním pokusům Jo a vážné nemoci Beth. Druhá část sleduje dívky již v dospělosti, kdy první z rodiny odchází Meg, následuje ji Amy, která se věnuje v cizině umění a nakonec odchází na krátký čas i Jo. Dívky dospívají v ženy a zažívají své první romance jako třeba Jo, která o sobě tvrdí že zůstane starou pannou.

 

 

Román vycházející z života Alcottové a jejich sester přibližuje obraz rodinného života v 19. století. Příběh je místy hodně sentimentální, ale na druhou stranu je laskavý a krásný. Je nutné přihlédnout k tomu, že román byl napsán v 60. letech 19. století a určitá starosvětskost tradičních hodnot je v něm naivně dojemná. Možná bude sentimentalita románu na někoho působit trochu rozpačitě, ale v tom je jeho síla a není nutné se těmto pocitům vyhýbat. Film Malé ženy mám velmi ráda a knihu můžu doporučit jako jeden z nejkrásnějších příkladů rodinné lásky v dějinách literatury.