Petrolejové lampy – Jaroslav Havlíček (kniha měsíce října 2013)

V roce 1935 byl vydán román Vyprahlé touhy, který Havlíček později přepracoval a přejmenoval na Petrolejové lampy. Román o Štěpce Kiliánové byl zamýšlen jako první ze čtyř románů odehrávající se v české Jilemnici, avšak z původní tetralogie zbylo jen torzo románu Vlčí kůže.

Děj románu se odehrává v první polovině 20. století na českém maloměstě, Havlíčkově rodné Jilemnici, kde v rodině architekta vyrůstá Štěpka Kiliánová. Tato dívka ač narozena v bohaté rodině, v životě příliš štěstí nemá, její poněkud hrubé způsoby, drsná upřímnost a nepříliš jemný ženský vzhled kamarády a nápadníky spíš odrazuje, než láká. Štepka prožije pár milostných zápletek, ty však nikdy nepřekročí práh možného manželství. Léta ubíhají a rodiče se hrozí, že se Štepka nikdy nevdá a nezaloží rodinu. Snad kvůli těmto obavám Štěpka vstupuje do manželství s bratrancem Pavlem Malinou, který svoji rodinu a rodný statek Vejrychovsko uvrhl do dluhů pro svůj rozmařilý život.

Se sňatkem mělo přijít manželské štěstí a děti, ale jak brzy Štěpka pozná, byl to jen Pavlův krutý a zlomyslný žert směřující k získání Štěpčina bohatého věna. Největší sen o dítěti se mění v prach a Štěpka začíná nacházet útěchu v práci na statku společně se švagrem Janem, ale také v tíživé oběti svému manželovi, který trpí syfilidou. Pavel se vlivem nemoci mění na nesnesitelnou přítěž, čemuž přihlíží celá jilemnická společnost, když se Štěpa musí chtíc nechtíc vypravit s pološíleným Pavlem přes celé město k rodičům a z Pavla se tak stává „skákavý hejtman“. Štěpa hrdě čelí osudu až do Pavlovy smrti, po níž je v závěru naznačeno, že by s ní vztah chtěl navázat Pavlův bratr Jan. Není však jasné, zda si Jan chce Štepku vzít z lásky nebo jen z čirého pragmatismu.

 

Petrolejové lampy na mne zapůsobily jako mistrné zachycení morálky a nálad maloměsta. Ač Havlíček líčí děj s chladnou hlavou a žádné z postav nedává do vínku jen obdivuhodné vlastnosti, nepůsobí Štepka jako nesnesitelná a nehezká osoba, ale jako přímá žena, která se nesnaží skrývat své pravé nitro. Ač vrstvy její osobnosti nejsou příliš složité, nacházíme v nich opravdový ryzí cit, něhu a nesplněnou touhu po děťátku. Přerod městské dívky z bohatých poměrů v silnou ženu vedoucí celé Vejrychovsko a nesoucí těžké břímě v podobě vypočítavého manžela zachytil Havlíček neopakovatelným způsobem a právem se jeho dílo řadí k jednomu z nejlepších českých psychologických románů. Kniha na mne zapůsobila také věrným zobrazením maloměstského života na přelomu 19. a 20. století se všemi detaily dospívání, namlouvání i manželství. Přímé a jasné vyprávění ukrývá také tajemné pasáže o domě na šibeničním vrchu nebo o staré kartářce, na které budu z knihy vzpomínat asi nejčastěji.