Setkání s mořskou Venuší – Lawrence Durrell

Lawrence Durrell byl anglickým spisovatelem, který se narodil v Indii (jeho bratrem je Gerald Durrell). Psal romány, básně, divadelní hry a cestopisy. Nejznámějším románem je čtyřdílný Alexandrijský kvartet. Durrell byl silně ovlivněn cestováním a velmi často se ve svých knihách vrací na ostrov Korfu, pobýval ale také v Argentině, Jugoslávii a Provence.

Setkání s mořskou Venuší je napůl román a napůl cestopis pojednávající o Durrellově pobytu na řeckém ostrově Rhodos. Tento ostrov ležící ve východním středomoří byl domovem řádu johanitských rytířů, osmanských Turků a v době druhé světové války také Italů. Řecku ostrov Rhodos připadl až v roce 1948. Právě v tomto období ostrov spravovala britská administrativa, jejíž součástí byl také Durrell, který sem přicestoval z Egypta.

Popis Rhodu z Durrellova pera překračuje běžnou cestopisnou literaturu a poskytuje čtenáři mnohovrstevnatý obraz ostrova s romantickou krajinou a bohatou historií. Durrell vzpomíná na své převážně britské přátele, které spojila láska k ostrovu, na kterém jsou prý nejkrásnější západy slunce. Vyprávění zahrnuje cestopisné údaje, historické souvislosti, mnohdy úsměvné příhody s místními obyvateli, ale také úvahy a překrásné popisy ostrovní krajiny. V Setkání s mořskou Venuší nechybí příběh o rhodském kolosu a mohutnému obléhaní ostrova, které mu předcházelo a věku johanitských rytířů. Zároveň jdeme spolu s Durrellem po stopách antických měst, ale poznáváme i život prostých obyvatel a mnohé mýty a pověry, kterými se řídí.

Durrellův cestopis spojuje fakta s lehce plynoucím vyprávěním o životě na Rhodu a laskavým humorem. Jen ten, kdo skutečně na Rhodu byl a zamiloval si tento ostrov stejně jako Durrell, pochopí, čím je toto místo výjimečné a rád si na něj zavzpomíná prostřednictvím této výborné knihy.

 

„Egejské ostrovy stále čekají na svého malíře - ve vší sebevědomé čistotě svých světel a tvarů čekají na někoho, kdo s namočeným štětcem nad jejich krásou skutečně zešílí. Když se rozhlížíte ze strážné věže Paláce velmistrů nebo ze starobylého chrámu v Lindosu, začněte si to, co vidíte, pro sebe malovat slovy. Blankytná obloha s jemnými tahy bílých závojovitých oblak – tak heboučké chmýří roste jen mezi růžky devítidenních kůzlátek nebo na kuklách housenek bource morušového. Tam, kde se vlny vrhají na útesy, se zase mísí chromová zeleň s barvou pavích per. Vlny duhově vybuchují na pozadí modré oblohy, tříští se v pestré chvějivé směsici barev a pak se syčením temně stékají zpět do moře.“

(Durrell, Lawrence. Setkání s mořskou Venuší. Praha: BB art, 2005. Strana 41)