Člověk Gabriel – Kateřina Dubská

Nedávno vydaný román od Kateřiny Dubské mě zaujal svým příběhem odehrávajícím se pod buchlovskými kopci, a protože jsem byla zvědavá na další román z prostředí mého rodného kraje (Žítkovské bohyně, Jozova Hanule) hned jsem po ní v knihovně sáhla.

Ač to na první pohled z obalu není zřetelné, je hlavním hrdinou cikán Gabriel, který putuje krajinou v blízkosti „své řeky“ Dunaje. Gabriel se se svojí rodinou jako dospívající mladík stěhuje za prací do Vídně, kde pracuje na stavbě železniční dráhy. Zde potkává mladou dívku pocházející z buchlovských kopců, kterou přezdívá Meruňka. Pár se do sebe brzo zamiluje a i přes obtíže se nakonec Gabriel s Meruňkou ožení. Gabrielovým řemeslem je handlování koní, k nimž má vřelý a intuitivní vztah. Po svatbě Gabriel odchází od své mnohočetné rodiny a usazuje se s Meruňkou v jejím rodném kraji, kde spolu mají brzo děti. I přes občasné obtíže s Meruňkou a opovržení místních sedláků si Gabriel ve vesnici nachází své místo. Gabriel nakonec nachází práci u šlechtice Berchtolda na buchlovském zámku, což se však stává osudným jemu i jeho dceři.

 

Na románu Kateřiny Dubské mě zaujalo především téma, které je samo o sobě velmi originální a nezpracované. I přesto, že je hlavním hrdinou cikán Gabriel, není jeho život typicky cikánským, neboť se brzy odděluje od své rodiny a dle jeho popisu jej mnoho lidí také za cikána nepovažuje. V určitých ohledech autorka citlivě popsala cikánské zvyky a jejich pohled na svět, jindy je však dle mého názoru trochu patetická, jako když má Gabriel neustále předtuchy a mluví k němu anděl, nebo když ve vězení do dlaně chytí malého vrabčáka. I přesto, že se kniha četla dobře, postrádala jsem někdy hlubší a realističtější momenty příběhu, který je místy podobný spíše pohádce než skutečnosti. Nevím z jakého důvodu, se na přebalu knihy mluví o tom, „že je Gabriel trochu jiný než ostatní muži z jeho rodu“ a „že se jeho rodina z předměstí balkánského Podunají stěhuje do Vídně“, když se namísto těchto eufemismů zkrátka mohlo říct, že je Gabriel cikán. Taktéž na mě anotace knihy a doslov působí, jako by autorka měla vyprávět o svých předcích, což se ale nepotvrzuje a dle mého názoru je to zbytečně zavádějící. Nemohu říct, jestli to bylo způsobeno úmyslně nebo náhodou, avšak bez těchto detailů by kniha jistě působila mnohem lepším a upřímnějším dojmem.