Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel – Alice Munroová
Alice Munroová je letošní nositelkou Nobelovy ceny za literaturu a proto
jsem se těšila, až si přečtu jednu z jejich knih. Kniha Nepřítel, přítel,
ctitel, milenec, manžel je sbírkou delších povídek odehrávajících se v současnosti. Příběhy často retrospektivně odhalují motivy
jednání jednotlivých postav, které jsou vzájemně spojeny událostí, která se
odhaluje velmi pozvolna. Jedna z povídek odkrývá milostný románek vytvořený
na základě fiktivních podvrzích školaček, jinde se dozvídáme o nemocné ženě, která
nalézá útěchu v polibku mladíka bez závazků nebo o muži, jehož
manželka, kterou umístil do domova důchodců, se zamilovala do jiného starce.
Když jsem o Alice Munroové četla, velmi často se o ní mluvilo jako o zdatné
povídkářce, která realisticky až sarkasticky mapuje skutečnost. Její povídky
jsou skutečně všechno, jen ne sentimentální a předvídatelné, přesto na mne
působily nudně. Ač jsem zaslechla, že její povídky vydají za román, nikterak
jsem tohoto pocitu při četbě nenabyla. Naopak mi celkem dlouho trvalo, než jsem
se s jednotlivými postavami seznámila a pochopila, jaké je v povídce jejich
místo. Bezvýraznost postav mi celkem často způsobila, že jsem pomalu
nepostřehla, že v další povídce čtu o jiných hrdinech, protože se pořád
povídá o něčí sestřenici, sestře nebo rodičích s podivnými jmény jako Quennie, Muriel, Mariel, apod.. Možná že to způsobilo i to, že
jsem se do žádné z povídek nebyla schopná začíst. Při čtení Munroové jsem
si velmi často vybavila jméno patrně druhé nejslavnější žijící kanadské
spisovatelky, kterou je Margaret Atwoodová, o jejíž knize Z hlubin jsem zde již psala. Její knihy také nepatří zrovna mezi
nenáročnou literaturu, avšak na mne zapůsobily mnohem více a knihu Z hlubin
jsem skutečně docenila po delším čase, co jsem ji dočetla. Setkání s další
kanadskou spisovatelkou tedy nedopadlo tak vřele, a proto již po další
povídkové knize Alice Munroové nesáhnu.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)