Ravensbrück – Příběh Mileny Jesenské – Steve Sem-Sandberg (kniha měsíce listopadu 2013)

Román o Mileně Jesenské z pera švédského spisovatele, který se proslavil bestsellerem Chudí v Lodži, patří společně s románem Theres a Příměrem pouhým je pozemské dění k trilogii o silných ženských osudech.

Postava Mileny Jesenské je nejvíce spojována s osobností Franze Kafky, jakoby se často zdálo, že její život až na epizody s Kafkou nebyl příliš zajímavý. Opak je však pravdou, neboť Milena Jesenská žila život, který by bez nadsázky vydal na román. Sandberg již v úvodu knihy dává čtenáři najevo, jakým stylem se bude příběh ubírat, neboť ten nepředstavuje klasický autobiografický román ve smyslu „narodila se a zemřela“. Román se spíše podobá mozaice z drobných i silných zážitků v Milenině životě a švédská kritika mu dala název „román-dokument“, neboť často čerpá z dobových dokumentů, Mileniných článků i svědectví o životě v Ravensbrücku.

Autor líčí Milenu Jesenskou jako silnou ženskou osobnost, ale neinklinuje k sentimentalitě nebo vylepšování jejího charakteru. Líčí její velmi komplikovaný vztah s otcem, který neschvaloval její vztah s Ernstem Pollakem, a když s ním čekala dítě, zařídil jí potrat. Podle svědectví spoluvězenkyně v Ravensbrücku povolilo velení o Vánocích přijímat balíčky s tím, že obsahem může být teplý vlněný svetr. Zatímco ostatní se těšili z teplého oblečení, zaslal otec Mileně lidový kroj. Vztah s Ernstem Pollakem otec neschvaloval do takové míry, že Milenu nechal zavřít na kliniku, aby mohl omezit její svéprávnost. Milena Jesenská si později Ernsta Pollaka vzala, ale musela odejít do Vídně, kde pracovala také jaké nosič na nádraží. Vztah s Pollakem se brzy rozpadl, avšak Milena celý život udržovala vztahy s jinými muži. V roce 1919 se seznámila s tehdy neznámým Kafkou, jehož povídky překládala a byla s ním v kontaktu až do jeho smrti v roce 1923. S druhým manželem Jaromírem Krejcarem měla dceru Janu, které přezdívala Honza, neboť si přála syna. V této době se Jesenská potýkala se silnou závislostí na morfiu.

Levicově založená Milena Jesenská pracovala v několika novinách jako Přítomnost, Tribuna nebo Lidových novinách. Před vypuknutím druhé světové války se účastnila odboje a pomohla řadě židovských rodin, avšak za svoji protinacistickou činnost byla nakonec zatčena a deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. I zde při přepisu kartotéčních listů a lékařských výsledků zachránila život mnoha ženám a dokonce veliteli tábora udala doktora Rosenthala, který mrtvolám vybíjel zlaté zuby a tajně se obohacoval. Milena Jesenská zemřela v roce 1944 poté, co po transplantaci ledviny prodělala krevní transfuzi omylem provedenou od stejného dárce. Její tělo bylo spolu ostatními spáleno v peci a roztroušeno dle nařízení do jezera Schwedsee.

 

Ravensbrück je románem, který mne strhl především svým reportážním tempem a upřímností s jakou k Mileně Jesenské přistupuje. Ta je zde představena jako žena, které zachránila mnoho životů, ale také jako žena, která trpěla občasnou kleptomanií, rozhazovala otcovy peníze a na svoji malou dceru nakládala břemeno těžší, než mohla jedenáctiletá dívka unést. Vedle příběhů o její tvrdohlavosti stojí příběhy o tom, jak otci pomáhala ošetřovat raněné vojáky z první světové války, kterým otec navrhoval protézy namísto jejich chybějících čelistí či znetvořené tváře. Milenin život zde není minimalizován pouze na vztah ke Kafkovi, ale je pojímán v celé šíři a období jejích posledních čtyř let je líčeno na základě dosud nepublikovaných svědectví. Mileně Jesenské jistě prospělo, že o ní napsal zahraniční spisovatel, který k tomuto tématu přistoupil objektivně a nezatíženě.