Dárce – Lois Lowryová

Lois Lowryová je autorkou více než třiceti knih pro děti a mládež, v nichž se často zabývá vážnými tématy jako holokaust, rasismus či životem v totalitním režimu. Za knihy Spočítej hvězdy a Dárce obdržela Lowryová prestižní cenu Johna Newberyho. Zatímco román Spočítej hvězdy je situován do koncentračního tábora, Dárce – který je první knihou z již dokončené tetralogie – pojednává o jakémsi univerzálním přesně organizovaném světě.

Dvanáctiletý Jonas žije se svou rodinou a sestrou v regulovaném světě, kde existuje jedna barva, přidělení rodiče, přidělení sourozenci, partneři a přidělené vzdělání. Absolutně organizovaný život vylučuje jakoukoli nahodilost, každý má své předem určené poslání jako rodička dětí, pečovatel o novoděti nebo opatrovatel dětí. Rodičky jsou po několika porodech vyřazovány, podobně jako lidé porušující pravidla nebo lidé na sklonku svého života. Nikdo však neví, co toto vyřazování znamená, neboť k těmto informacím má přístup jen hrstka lidí ze společenství. Mladý Jonas je při udělování svého povolání vybrán jako nový „příjemce paměti“, který má nahradit svého starého předchůdce. Příjemce paměti má jako jediný přístup k paměti lidstva, jsou mu předány zkušenosti a vzpomínky předchozích generací a Jonas tak poprvé zažívá krásu, utrpení, bolest, lásku, touhu ale také poprvé vidí barvy. Jako příjemce paměti je však Jonas svázán pravidly, přičemž jedním z nich je, že nesmí o své schopnosti mluvit ani ji dále zprostředkovávat. Jonas brzy pochopí, že život bez vědění, vzpomínek a vlastní vůle jej řídit, je nesmyslný a nenaplněný. Brzy v něm začíná klíčit semínko pochybností o smyslu jeho poslání a poté, co je přítomen procesu vyřazení přiděleného miminka, v něm definitivně uzrává plán na změnu.

Dárce je knihou určenou pro děti a mládež a řekla bych, že první co se dospělému čtenáři vybaví, je Orwellův román 1984. Washington post příběh připodobnilo také k Bradburyho románu 451 stupňů Farenheita. Ať tak či tak, román Dárce zřejmě není nejoriginálnější knihou o totalitní společnosti, ale způsob jakým o této tématice vypráví dospívajícím dětem, je pozoruhodný. Líbí se mi, že se v mnohých pasážích hovoří o věcech, se kterými děti normálně nepřicházejí do styku a nutí je uvažovat nad vážnějšími stránkami lidského bytí. Dárce je výborným začátkem pro rozvoj vzdělání v oblasti sociálních a společenských věd, ale má také možnost připravit děti na dospělou literaturu jako je již zmíněný román 1984, 451 stupňů Farenheita, Cesta, Den trifidů, apod. Dárce je osvěžující knihou v záplavě nenáročné dětské literatury a některé její pasáže jako vyřazování Gabriela, budou nejenom pro dětské čtenáře, nezapomenutelným zážitkem souvisejícím se spisovatelčinou snahou zbořit mnohá tabu dětské literatury. Možná proto se kniha stala na mnohých amerických školách povinnou četbou a jinde ji do školních knihoven nakupovat zakázali.