sobota 28. prosince 2013

Solaris – Stanisław Lem (#558)

Román Solaris představuje vrcholné dílo slavného autora science fiction Stanisława Lema. Příběh astronauta Krise Kelvina, který přilétá na planetu Solaris ovládanou masou gelovitého oceánu, pojednává o snaze navázat kontakt s neznámou formou inteligence. Oceán pokrývající většinu planety replikuje lidské výzkumné stroje, vytváří neznámé útvary zvané mimoidy a reaguje nečekaně a často neopakovatelně. Kris nachází posádku sestávající se z doktora Snauta, Sartoria a Gibariana, zvláštně rozpolcenou a napůl šílenou. Gibarian je v době příletu Krise po smrti, neboť měl spáchat sebevraždu.

Kris brzy na vlastní kůži pozná, co posádku tolik sužuje. Oceán zřejmě vstupuje lidem v noci do mysli a zhmotňuje osoby v jejich vzpomínkách. Kris se tak ráno probudí a u své postele nachází Harey, jeho milenklu, která na zemi spáchala sebevraždu. Kris si zprvu myslí, že jde o sen, ale přízrak zemřelé jej neustále pronásleduje, až jej v zoufalství vystřelí na oběžnou dráhu planety. Druhý den se ale Harey opětovně objevuje na témž místě. Kris podrobuje její krev rozboru, aby zjistil, že se neskládá z atomů ale neutrinů. Kris si na Hareyinu společnost zvykne, přestože jej ze začátku mučí výčitky z její smrti, kterou zavinil. Jako vykoupení svého hříchu se rozhodne Harey odvézt na zem, přestože tuší, že její existence je umožněna právě působením Solaris. Rozvrácená posádka se mučivě zabývá zhmotněnými traumaty a samotný výzkum planety jde nutně stranou. Harey si brzy začne uvědomovat svoji existenci, která je pouhým zhmotněním Krisových vzpomínek a rozhodne se jednat…
 
Ač je v popředí příběhu vztah Krise k Harey, zaměřuje se Lem na vědecký popis planety Solaris a vědu zvanou solaristiku, snažící se pochopit způsob, jakým planeta funguje a reaguje na lidské snahy o navázání komunikace. Lem nezúčastněně popisuje zvláštní jevy na planetě, které nemají lidé šanci pochopit, a poukazuje na lidskou slabost a sebevědomí, s níž přistupuje k pochopení neznámého bytí. Z příběhu dýchá odcizení, stísněnost a strach. Zvlášť začátek knihy na mě působil vyloženě hororově, ačkoli pocit stísněnosti mě neopustil ani do posledních řádek. Lem nevysvětluje, naopak čtenáře vtahuje do neznámého cizího světa, ve kterém člověk nemůže obstát a „ovlivněn zčásti Franzem Kafkou a zčásti Aldousem Huxleym, autor tu přichází se zcela novou mutací sci-fi“. ( Boxall, Peter. 1001 knih, které musíte přečíst, než zemřete. Praha: Plus, 2011. Strana 554)         

Solaristika – psal Muntius – je náhražkou náboženství kosmické éry, je to víra v rouše vědy; kontakt, cíl, k němuž směřuje, je stejně mlhavý a nejistý jako obcování svatých anebo příchod Mesiášův. Výzkum Solaris není nic jiného než liturgie zahalená do metodologických formulek, pokorná práce badatelů je očekáváním splnění, zvěstování, neboť neexistují a nemohou existovat mosty mezi Solaris a Zemí. Tuto očividnost a s ní i jiné, jako je absence společných zkušeností, absence pojmů, které by se daly sdělit, solaristé odmítají, stejně jako kdysi věřící odmítali argumenty, které vyvracely základy jejich víry. Ostatně co lidé očekávají, čeho se mohou nadít od „navázání informačního spojení“ s myslícími moři? Zprávu o prožitcích spjatých s existencí, která nekončí v čase a je tak stará, že se jistě nepamatuje na svůj počátek? Vylíčení tužeb, vášní, utrpení, nadějí, které propukají monumentálními porody živých hor? Návod, jak přetvořit matematiku v existenci a osamocenost a rezignaci v naplnění smyslu existence? Ale to všechno je přece nesdělitelné, a kdybychom se to pokusili přeložit do kteréhokoliv zemského jazyka, všechny hledané hodnoty a významy se ztratí, zůstanou na druhé straně. Ostatně takovéto senzační objevy, hodné spíše poezie, než vědy, „vyznavači“ nečekají. Ne. Neboť aniž si to sami uvědomují, očekávají Zjevení, které by jim objasnilo smysl člověka samotného! Solaristika je tedy pohrobek dávno mrtvých mýtů, produkt mystických tužeb, které se lidské ústa už neodváží vyslovit veřejně, naplno, a úhelným kamenem skrytým hluboko v základech její stavby je naděje na Vykoupení…
(Stanisław Lem. Solaris. Strana 205. Praha: Academia, 2009)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)