úterý 28. ledna 2014

Nejmilejší knihy - Tajemství karet (Jostein Gaarder)

Josteina Gaardera si většina lidí vybaví díky jeho románu Sofiin svět, který se stal oblíbenou knihou přibližující mládeži a dětem svět filozofie. Pro mě však zůstává nejoblíbenější knihou od tohoto autora román Tajemství karet. I tato kniha je určena pro děti a mládež, ale stejně potěší i dospělého čtenáře.
 
Příběh vypráví o norském chlapci Hansi Thomasi, který se se svým otcem vydává do Řecka, aby zde našli maminku, která od nich odešla. Během cesty se mu do rukou dostává záhadná miniaturní kniha, v níž se dočte o zvláštním světě obývaném kartami. Fantaskní svět karet se brzy začne dotýkat jeho vlastního osudu více, než si myslel a zároveň jej přivede na cestu hledání vlastního místa v životě. Příběh je tvořen filozofickými rozpravami mezi synem a otcem, který je vášnivým sběratelem karetních žolíků a světem karetních postav, nechápajících smysl své existence. Tyto dvě roviny se v samém závěru knihy proplétají v překvapivé finále.
Román, který se ocitl ve stínu slavného Sofiina světa, na mne osobně zapůsobil mnohem více. Příběh je plný originálních nápadů, jako je dokonale vymyšlený svět karet, který se řídí dle karetních hodnot a barev, stejně jako postava žolíka, která v má v románu velmi důležitou roli a odkazuje na otce, sběratele karetních žolíků, neustále hledajícího smysl své existence. Kniha na mne zapůsobila také svojí otevřeností k dospělým tématům, resp. tématům, které se obvykle v dětských knihách z opatrnosti nevyskytují, jako je otcův problém s alkoholem, jehož hlubší příčina vyvěrá z faktu, že byl synem německého vojáka, což byl za války neodpustitelný hřích. Obdobně netradiční je zobrazení disfunkční rodiny postrádající matku.
Ačkoli kniha pojednává hlavně o osudu a často bolestných otázkách po smyslu vlastní existence, nikdy není školometská ani neupadá do nudného děje, naopak je zábavná a doslova mnohovrstevnatá. Napínavé pasáže ze světa karet střídají rozpravy s otcem, z nichž ty o osudu a náhodě nebo Oidipovi patří k nejkrásnějším v celé knize. Třešničkou na dortu jsou čtyři oddíly knihy podle karetních barev a jednotlivé kapitoly dle jednotlivých hodnot. Knihu, díky níž budete na žolíky už navždy pohlížet jinak, vhodně a citlivě doplňují ilustrace od Josefa Mištěry v celkově velmi povedeném vydání nakladatelství Albatros. Ještě dodám, že překladatelka Jarka Vrbová byla za překlad v roce 1997 oceněna Zlatou stuhou.


Celý vtip byl totiž v tom, že táta chápal sám sebe jako žolíka. Jenom výjimečně to řekl rovnou, ale já jsem už dávno věděl, že se považuje za žolíka v balíčku karet.
Žolík je blázen, který je jiný než všichni ostatní. Nepatří mezi piky, ani mezi kára, mezi srdce, ani mezi kříže. Není osma, ani devítka, ani král, ani kluk. Stojí mimo systém, jehož jsou ostatní součástí. Přidali ho do stejného balíčku k ostatním kartám, ale necítí se mezi nimi dobře. Proto je také možné ho oddělit, aniž ho někdo bude postrádat.“ (Gaarder, Jostein. Tajemství karet. Albatros : Praha, 2003. Strana 70)                   

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)