neděle 26. ledna 2014

Nonstop Eufrat – Veronika Bendová (kniha měsíce ledna 2013)

Knižní debut Veroniky Bendové jsem si vyhledala poté, co byl doporučován v rámci literární přílohy Lidových novin. Přiznávám se, že bych po knize s tématikou kněze dobrovolně se vzdávajícího své služby zřejmě nesáhla, ale jsem ráda, že se ke mně kniha nakonec dostala.
 
Hlavním motivem knihy je příběh Tomáše, kněze okolo čtyřicítky, který se rozhodne, že se vzdá své služby poté, co naváže vztah s bývalou spolužačkou Annou. Ačkoli se zápletka může zdát jednoduchá, je místem pro řadu větších či menších epizod odkrývajících Tomášovu frustraci z osamělého kněžského života, ale i nervozitu z nové role manžela a otce. Kapitoly o navázání kontaktu s Annou a konečném rozhodnutí zanechat kněžské služby jsou střídány kapitolami o „novém“ životě a neschopnosti druhých, vyrovnat se s tím.
Složitou životní situaci umocňuje nedořešený vztah s vlastním otcem, žijícím ve Švédsku, který Tomáše v pokročilém stádiu smrtelné nemoci vyhledá a také záhadné esemesky od neznámého pisatele odkazující na biblické citáty.



Nonstop Eufrat je typ knihy, z níž budete mít požitek, když si ji skutečně přečtete a nelze ji nějakým určitým způsobem popsat. Na to obsahuje příliš mnoho drobných nuancí a pasáží odkazujících k víře, modloslužebnictví, právu na štěstí, jakož i pokrytectví a neschopnosti respektovat cizí rozhodnutí jít svojí vlastní cestou. A tím je kniha pozoruhodná, protože i když nevěříte a je vám téma náboženství vzdálené, nebude vám přesto vzdálený tento příběh.           
Prokop pokýval hlavou. Vstal a začal chodit sem a tam po místnosti. „Nevím, jestli se dá tak docela srovnávat manželství a kněžství. Problém dnešního kněze je, že v posledním století žije prakticky jako poustevník.“
„Ale vždyť celibát je tady už tak dlouho. Kněží vždycky žili sami. A zvládali to přece.“ „Ale kdepak. Vůbec nežili sami. Byly tu hospodyně, neušklíbejte se, byli tu lidé, kteří pracovali v hospodářství. Ale především – poté, co si odsloužili kaplanská léta, byli jmenováni někam do farnosti, kde žili v naprosté většině případů až do smrti! Měli v té vesnici nebo městě své místo, měli možnost žít v nějakých normálních lidských vztazích. Dnešní kněz je samotářský nomád!“ (Bendová, Veronika. Nonstop Eufrat. Praha : Fra, 2012. Strana 136)

Kazatel 3, 15
To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)