Rok kohouta – Tereza Boučková

Rok kohouta představuje dosud nejrozsáhlejší román autorky Terezy Boučkové, která se do podvědomí čtenářů zapsala Indiánským během. V současnosti je na pultech knihkupectví k dostání také její nejnovější povídková kniha Šíleně smutné povídky.

Rok kohouta je knihou, která by se nejlépe dala označit za autobiografický román, nebo spíše deník. Tereza Boučková se v něm vyznává z každodenních situací, které se točí okolo rodiny, realizace jejího scénáře, přátel a blízkých. Název knihy odkazuje nejen otci Pavlu Kohoutovi, ale také ke znamení čínského horoskopu, ve kterém se autorka narodila.

Hlavní osu knihy tvoří události související s osvojením romských chlapců, které se i přes každodenní úporné snažení rodičů nedaří vychovat k čestnosti, upřímnosti a morálce. Boučková na dřeň odhaluje řadu zklamání, které s kluky prožívá, ať už jsou to krádeže, útěky, drogy, nebo jejich nechuť podřizovat se jakýmkoli pravidlům. Spisovatelka zde upřímně hovoří o svých nadějích, zklamáních i výčitkách, které pociťuje z „nepodařené“ výchovy. Autorka v knize vytvořila hlubokou a upřímnou zpověď o nevydařené adopci. Čtenáři není předkládán sentimentální příběh o tom, jak adopce změnila dvěma romským chlapcům život, ale trpké vyznání o tom, jak ani sebelepší výchova nemusí změnit to, co je v člověku hluboko zakořeněno.

 

 

Kniha je pozoruhodná svojí upřímností a způsobem, jakým zachycuje důležité i drobné momenty z autorčina života. Kniha na mě udělala dojem autorčinou otevřeností a tím, že se neobávala hovořit o zkušenosti s adopcí. Tím pro mě kniha objevila téma, o kterém jsem dřív neslyšela a vážím si její upřímnosti a ochoty tuto zkušenost sdílet. Důležitým momentem knihy je také interview pro časopis Marianne, po jehož zveřejnění se autorka stala terčem kritiky nejen rodičů, kteří si stejně jako ona osvojili romské děti, ale také ze strany spisovatele Jáchyma Topola, který v článku Prokletí nechtěných dětí pro Respekt zkreslil a zneužil její rozhovor.