čtvrtek 8. května 2014

Vyhnání Gerty Schnirch – Kateřina Tučková

Jako objev roku byla kniha Vyhnání Gerty Schnirch oceněna cenou čtenářů Magnesia Litera 2010. Tento román se dočkal mnoha pochvalných recenzí a mnozí jej považují za významný přínos k tématu vyhnání Němců. Příběh Gerty Schnirch, dcery české matky a německého otce je rozdělen do pěti kapitol, z nichž první líčí vztahy v rodině, demagogického otce smýšlejícího v souladu s nacistickou ideologií, matku podléhající jeho psychickému i fyzickému teroru a bezcharakterního bratra, který je v očích otce jeho jediným dítětem. Po smrti matky odchází bratr na frontu a Gerta se chystá přivést na svět dítě, jehož otcem je její vlastní otec. Krátce po narození Barbory skončí druhé světová válka a dojde k hromadnému odsunu německého obyvatelstva (nejen) z Brna. Gerta musí se svou malou dcerou ujít mnoho kilometrů, bez pomoci a soucitu, znásilní ji dokonce ruští vojáci. Nakonec se Gerta dostane na statek v Perné, kde pracuje na statku u Zipfelové spolu s dalšími Němkami. Několik let zde Gerta zůstane, než ji odvede přítel Karel, který se díky nástupu komunismu dostal k funkcím. Následný život Gerty představuje spíše přežívání, ztráta Karla, který se pro komunistický režim stal nepohodlným, názorové vzdalování s dcerou Barborou, jakož i s ostatními Němkami, které se více či méně snaží žít jiný život, způsobují Gertino uzavření a izolovanost.   



Na Vyhnání Gerty Schnirch jsem se těšila díky zážitku z Žítkovských bohyní i pochvalným recenzím. Osobně na mě ale Gerta Schnirch příliš nezapůsobila a na rozdíl od většiny čtenářů budu asi kritičtější. První polovina knihy byla zajímavá i čtivá, ačkoli mi roztříštěnost vyprávění mnohdy moc neseděla a vylíčení Gertiny rodiny mi prošlo skicovité. Skutečnost, že ji otec znásilnil a z toho vzešla dcera Barbora, není v knize nikde jasně řečeno a oscilování kolem tohoto faktu považuji za nadbytečně vyhýbavé, když vše ostatní je řečeno. Druhá část knihy byla vyloženě nudná a musela jsem se nutit, abych ji dočetla. Chápu, že kniha o vyhnání Němců nemůže být zábava, ale vyprávění nepřinášelo žádný výrazný posun, takže celkový rozsah knihy mi přešel zbytečný. Autorka si pečlivě nastudovala dějiny Brna a jeho proměny v čase a režimech, nicméně snaha vtělit tyto informace za každou cenu do textu, působila příliš křečovitě, jakož i jiné informace objevující se v románu. Dějová linie se na konci knihy rozštěpuje a autorka chce najednou téma nazírat z pohledu mnoha postav (dcera, její manžel, jiné vyhnané Němky,…), což působí rušivě a text se najednou nesmyslně rozmělňuje se záměrem říci vše a ukázat „co si o tom každý myslí“. Samotné téma vyhnání Němců je v posledních letech velmi vděčné a každému, kdo k němu nějakým způsobem přispěje, se dostává větší pozornosti než jiným. Ač neříkám, že je to špatně, mne způsob zpracování tohoto tématu v knize Vyhnání Gerty Schnirch příliš nezaujalo.  

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)