Oregonská stezka – Francis Parkman

Oregonská stezka amerického dobrodruha Francise Parkmana představuje dnes již klasické dílo o osídlování amerického západu a jihozápadu, tj. Oregonu a Kalifornie. Kniha, jejíž počet vydání jde již do desítek, představuje první ucelenou zprávu o osídlování amerického kontinentu a dodnes patří k tradičním zdrojům informací nejen o tomto mezníku amerického Západu, ale také o indiánech. Román je pozoruhodný hned z několika důvodů: Parkman nebyl vědcem či etnologem, takže laické postřehy o životě indiánů jsou čtenáři velmi blízké a svoji cestu podnikl v roce 1846, tedy v období kdy narůstalo napětí mezi Spojenými státy a Mexikem a především se změnily dříve přátelské vztahy indiánů a bělochů v nemilosrdné prolévání krve. Třiadvacetiletý Parkman se společně se svým bratrancem vydal na „cestu za dobrodružstvím“, aniž by si uvědomoval velké nebezpečí, které v těchto končinách Skalistých hor panovalo.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Oregonsk%C3%A1_stezka#mediaviewer/Soubor:Oregontrail_1907.jpg

Oregonská stezka představuje v dějinách amerického kontinentu jednu z nejslavnějších migračních cest, kterou se od východu na západ zprvu přesouvali lovci kožešin a po nich obchodníci, mormoni i prostí lidé hledající naději na lepší život. Hospodářská stagnace mezi léty 1837 až 1841 a pokles obchodu s kožešinami donutil obchodníky hledat nová území a zapříčinili dobrodružné stěhování, které nemá v amerických dějinách srovnání – 400 000 lidí se od roku 1841 do konce 60. let vydalo na cestu dlouhou více než 3200 kilometrů. Tuto riskantní cestu nedokončilo mnoho z těch, kteří se na ni vydali, i přesto že vztahy mezi bělochy a Siouxy byly zprvu klidné a to až do doby než hlavní hrdina dokončil svoje dobrodružné putování.

Parkmanova kniha je unikátní tím, že jako první popisuje indiánské zvyky a tradice, i když ne systematicky, ale spíše formou postřehů. Velkou část knihy také tvoří popisy lovu bizonů, které jsou na můj vkus mnohdy až moc surové. Je to způsobeno jistě i tím, že dnes již víme, že tyto  bělochy pořádané lovy později přerostlé ve skutečná jatka (někdy bylo čtvrt milionu bizonů zastřeleno během jediného měsíce), způsobily, že se tato impozantní zvířata dostala na pokraj vyhynutí.   

http://en.wikipedia.org/wiki/American_bison#mediaviewer/File:Bison_skull_pile-restored.jpg

Z Parkmanových deníkových zápisů se dozvídáme o tom, jak se indiáni oblékali, čím se zdobili, jaké byly jejich ženy a co jedli (např. pokrm ze zabitých štěňat, který nemohl host odmítnout kvůli urážce). Není překvapením, že sugestivní líčení putování naskrz americkým kontinentem a soužití s indiánským kmenem Siouxů, v knize nazývaných Dakoty, inspiroval snad všechny autory amerického westernu. Jack Schaefer ostatně kdysi řekl, že vše o čem psali ve westernech, Parkman už kdysi zachytil v této knize. V Oregonské stezce se dočteme o prérijních zvířatech, o tom, jak se indiáni vydávají na válečnou stezku a s oblibou kouří dýmku, o nevraživosti mezi vystěhovalci, o pevnostech, lovech bizonů i o vztazích mezi indiány a bělochy, zkrátka o později klasických motivech dobývání Západu. Dokonce se zde vyskytuje i zmínka o zlatu, přestože zlatá horečka vypukla až později.

 

Význam Oregonské stezky netkví v  literárním zpracování, ale v tématu, o kterém pojednává, možná jako vůbec první kniha. Líčení cesty na Západ z pera mladého dobrodruha představuje ojedinělé rané svědectví o nedotčenosti této části amerického kontinentu, o indiánských kmenech nic netušících o krvavé pohromě, která na ně čeká. Oregonská stezka je unikátní záznamem o hledání Nového světa a na dnešní čtenáře zapůsobí romantickým popisem doby, kdy svět ještě nebyl zmapován do posledního místečka, a dobrodružství bylo skutečné.