Nejmilejší knihy - Chladnokrevně (Truman Capote) (#600)

Tvorba Trumana Capoteho je českým čtenářům známa především díky dvěma dílům – Snídani u Tiffanyho a románu Chladnokrevně. Zatímco v kratičké novele Capote prokázal své spisovatelské umění, v románu Chladnokrevně dovršil své celoživotní dílo a ovlivnil generace spisovatelů, kteří přišli po něm. Chladnokrevně je výjimečným románem, v němž Capote zachytil skutečný příběh o vyvraždění rodiny Clutterových v Kansasu v roce 1959. Capote nazval svůj román jako román faktu (non-fiction novel), čímž vystihl hlavní přednost a originálnost svého způsobu psaní.

 

Capote v románu rekonstruuje skutečnou událost, která otřásla celou Amerikou, když v roce 1959 neznámý pachatelé vyvraždili rodinu Clutterových, otce, matku a jejich dvě dospívajících dětí (dvě dospělé dcery žily již jinde). Capote v románu vytvořil působivou koláž různých vypravěčských postupů, ať už publicistických nebo čistě beletristických. Na začátku románu popisuje Clutterovi, kteří jako by symbolizovali dokonalou americkou rodinu, sympatického a čestného pana Cluttera, matku trpící psychickým problémy a hodné děti. V kontrastu s touto rodinou zosobňující tradiční americké hodnoty je líčen příběh vyvrhelů, dvojce ze samého společenského dna - Perryho Smithe a Dicka Hickocka, dvou bývalých vězňů, kteří zosnovají plán, jak Clutterovým, bohatým statkářům, vyloupí trezor a všech případných svědků se zbaví.

„Ale ani Dickova tělesná konstituce, ani inkoustovitá galerie, která ji zdobila, nebudily tak pozoruhodný dojem jako jeho obličej. Vypadal jako složený z částí, které k sobě nepatří. Jako by mu byl někdo rozpůlil hlavu jako jablko a potom sesadil dohromady maličko nesymetricky.  Něco takového se také stalo: nevyrovnané rysy byly výsledkem automobilové bouračky v roce 1950 – nehody, které mu jeho úzký obličej s dlouhými čelistmi nechala posunutý, levou stranu o něco níž než pravou, a v důsledku toho rty poněkud zkřivené, nos zkosený a oči nejen posazené nestejně vysoko, ale i nestejné velikosti. Levé oko mělo vysloveně hadí výraz s jedovatým, chorobně namodralým úkosem, který ač získán nedobrovolně, jako by přesto varoval před hořkou sedlinou na dně jeho povahy.“

Capote, Truman. Chladnokrevně. Praha: 1968, Odeon. Strana 31

Capote navždy zachytil příběh, při kterém mrazí – ač v podstatě zachytil pouze realitu, skutečnou událost chladnokrevné vraždy. Pozoruhodné ovšem je, že tuto realitu popisuje z různých úhlů pohledů, aniž by cokoli emočně hodnotil. Jakoby chtěl čtenáři samotnému nechat prostor, aby k této události zaujal svůj vlastní postoj. Capote se smyslem pro detail vystihl téměř dokonalou americkou rodinu, v níž vládne čestný farmář Clutter a na druhé straně popisuje událost z pohledu dvou vrahů, s jejichž životy se nás rozhodne seznámit. Kniha je postavena na neustálém pnutí a kontrastech, čtenář na jedné straně touží po spravedlnosti, ale jak se postupně seznamuje s příběhy obou vrahů, do mysli se mu vkrádají myšlenky určitého soucitu, ač si je nechce připustit. Capote navázal s Perrym Smithem, který byl tehdy již ve vězení, hlubší vztah a dokonce jej považoval za své alterego. Je tedy jen logickým důsledkem, že příběh Perryho Smithe v románu převažuje. Perry Smith vyrost v rodině, kde se matka, čerokézská indiánka, upila k smrti, sestra vyskočila z okna a bratr spáchal sebevraždu (poté co k ní dohnal svoji ženu). Perry vyrůstal také v různých nápravných zařízeních, kde byl nejednou týrán a postupně k světu zahořkl, resp. u něj nebyly vytvořeny kladné citové vztahy k rodině a ke svému okolí.

Capote nám nepodává jen popis událostí a osob, ale po krůčcích směřuje stále hloub, k motivaci pachatelů, k sociálnímu prostředí, ve kterém vyrostli, k faktorům ovlivňujících jejich život, k jejich fyziognomii, k vlastnostem, k jejich rituálům… Právě Capoteho neuvěřitelně detailní zájem o každý, byť sebemenší kamínek do mozaiky celého příběhu způsobuje, že ten před námi vyvstává v celé své tragické monumentálnosti. A jsou to právě detaily, které utkví v paměti nejvíce – Perryho popis opakujícího se snu o žlutém ptákovi, který jej odnáší pryč, Dickův oblíbený drink Pomerančový květ nebo Perryho závislost na aspirinu,… Capote používá odosobněných popisů jednotlivých postav, často je ale nechá promluvit vlastními ústy, v závěru pak silně zapůsobí jimi sepsané vlastní životopisy. I když od počátku románu víme, kdo jsou vrahové, je příběh strhující - není pouhou rekonstrukcí vyšetřování vraždy, ale vylíčením jedné lidské tragédie, která má všeobecnou platnost. Capote si mohl vybrat kterýkoli jiný příběh (mnohé shrnuje v pasáži uličky smrti, kde na trest čekají další pachatelé), ale rozhodl se literárně zvěčnit právě tragický konec jedné kansaské rodiny a s ní i život dvou mužů ze společenského dna. Domnívám se, že právě pečlivé a soucitné vylíčení Perryho, jehož postava je opravdu velmi zvláštní, dává čtenáři zabrat nejvíce, protože si najednou uvědomuje, že otázka není jen v rovině černá a bílá, zločin a trest… Když jsem Chladnokrevně četla poprvé ještě v rámci povinné četby, nebyla jsem tento román schopná docenit, i přesto mi utkvěl v paměti jako málo knih. Když jsem se k němu po letech jaksi instinktivně vrátila, byla jsem odměněna silným čtenářským zážitkem. Proto i dnes považuji Chladnokrevně za jeden z nejvýznamnějších amerických románů.