pondělí 24. listopadu 2014

Věci mimo nás – Fred Chappell

Prvním svazkem edice Jiný Jih od nakladatelství Argo je výbor povídek od Freda Chappella, jejichž výběr umožňuje českým čtenářům seznámit se s tímto zajímavým autorem, který bývá přiřazován do tzv. jižanské literatury. Povídky zařazené v knize pochází z různých období, kupříkladu Černovous se mstí a Slečna Prue pocházejí z osmdesátých let, Podnájemník je z roku 1994, zatímco Duch vetřelec je z roku 2005.

První povídkou jsou Předkové o projektu oddělení historie, v jehož rámci jsou do amerických rodin posíláni uměle stvoření předci, jež se účastnili bojů v Občanské válce. Chappell tímto námětem naráží na trpký jižanský komplex z prohrané války. Děti stávkujících jsou drobnou povídkou o dětech, které naleznou při procházce dětskou nohu. V závěru je odkaz na „cizí“, kteří mohou dost dobře být Lovecraftovými Starými – démonickými bytostmi z vesmíru a z oceánu. Patrně nejosvěžujícím dojmem na mne zapůsobila povídka Cesty lidstva symbolovými lesy, jejíž název pochází z básně „Spojitosti“ z Květů zla Charlese Baudelaira. Povídka o tom, jak silnici zatarasí dosud nezhmotněná symbolická báseň je poetická i komická zároveň, náladou je nejblíže žánru magického realismu. Pestrý výběr doplňuje také erotický horor Řekni, že to já a hororová povídka Duch vetřelec, o dětech z nichž se nevědomky stanou vrahové. Povídkový soubor pak završí skvostná povídka Podnájemník, která v roce 1994 získala cenu The World Fantasy Award. Povídka s Lovecraftovskou náladou pojednávající o knihovníkovi, v němž se usadí duch zneuznaného dekadentního básníka, je fantastickým hororem s komickými a ironickými prvky. Povídka je zároveň parodií předních amerických básníků, satirou na konzumní způsob života i vyrovnaným účtem s postmodernismem.


Ze všech, ale hlavně z poslední jmenované povídky, jde cítit, že Chappell píše skutečně pro radost a zábavu. V jeho povídkách jsou nesčetné odkazy na vyšší kulturu, jakož i na žánry, které jsou obvykle označovány jako brakové. V povídkách se často mísí žánry jako detektivka, fantasy, horor a science fiction, avšak nikdy ne na úkor postav, s nimiž by se čtenář nemohl alespoň trochu ztotožnit. Chappell k tomuto podotkl: „Pokud autoři pochopí pravidla žánrové literatury, budou je respektovat a nebude jim chybět ochota využívat je a zároveň je porušovat, pokud budou k napínavému thrilleru přistupovat se stejným úsilím a stejnou vážností jako k realistickému příběhu ze současnosti, mohou se dočkat úspěchu, který marně hledali jinde.“ (Arbeit, Marcel. Fred Chappell – jižanský fantasta všedního dne. In Věci mimo nás. Praha : Argo, 2009. Strana 164)

Ve známé eseji z roku 1983 Pakt s Faustem, Fred Chappell uvedl, že si již nepřeje být autorem arabesek, ale lidovým umělcem a přiblížit se lidem: „Dosáhl jsem bodu, kdy si přeji, aby mé dílo bylo pro lidi, a ani mi příliš nevadí, pokud je dokonce sentimentální. Bylo by pěkné, kdyby se v dnešní době alespoň několik umělců rozhodlo, že se znovu připojí k lidské rase“ (Arbeit, Marcel. Fred Chappell – jižanský fantasta všedního dne. In Věci mimo nás. Praha : Argo, 2009. Strana 162). Toto své předsevzetí Chappell naplnil v románové tetralogii o farmářské rodině Kirkmanových: Jsem navždy jedním z vás (1985), Projasni kout, v němž dlíš (1989), Sbohem, musím vás opustit (1996) a Ohlédni se po celém tom zeleném údolí (1999). Povídky autora, který se v literárních kruzích proslavil románem Dágon, v němž originálně rozpracoval lovercraftovský mýtus, se pravidelně objevují v hororových antologiích. Chappell je také autorem epigramů, poezie a scénářů. Na účet poezie ostatně Chappell uvedl: „Próza mě baví, ale nesnáším všechen ten domácí úklid. Člověk musí postavy pořád oblékat a svlékat, vysypávat jim popelníky, otevírat jim dvěře, pouštět je do místností a zase ven, uvažovat o tom, v jakých domech žijí, kdy mají zaplatit daně, prostě spousta nudné špinavé práce.“ (Arbeit, Marcel. Fred Chappell – jižanský fantasta všedního dne. In Věci mimo nás. Praha : Argo, 2009. Strana 161)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)