1913 – Florian Illies (kniha měsíce prosince 2014)

Florian Illies, absolvent dějin umění v Bonnu a Oxfordu a kdysi také redaktor Frankfurter Allgemeine Zietung, na sebe poprvé upoutal pozornost knihou Generace Golf, pojednávající o generaci narozené v sedmdesátých letech. V českém překladu nyní vyšla kniha 1913, která vzbudila velký ohlas a kupříkladu v literární anketě Lidových novin byla minulý rok mnohokrát zmiňována. Illies v románu vytvořil kolážový soubor událostí jednoho roku a to roku, kterým definitivě skončila ona zlatá éra 19. století, onen Svět včerejška, jak jej nazývá Stefan Zweig ve stejnojmenné knize. Illies nám odpovídá na otázku, co dělali významné osobnosti roku 1913 – toho léta jednoho století. Kniha je rozdělena na dvanáct měsíců a v úvodu každé této kapitoly jsou trefně shrnuty důležité momenty:

KVĚTEN

„Vlahá jarní noc ve Vídni: Arthur Schnitzler se tak ostře pohádá se ženou, že se mu v noci na 25. května zdá o tom, jak se chce zastřelit. Nedojde k tomu. Stejné noci se ale ve Vídni zastřelí plukovník Redl, protože je usvědčen ze špionáže. Téže noci ve Vídni balí Adolf Hitler svoje věci a ráno usedá na první vlak do Mnichova. Umělecká skupina Die Brücke se rozpustí. V Paříži má premiéru Stravinského skladba Le sacre du printemps – Stravinskij poprvé spatří svou pozdější milenku Coco Chanel. Brecht se nudí ve škole a buší mu srdce. Proto začne básnit. Alma Mahlerová poprvé prchá před Oskarem Kokoschkou. Rilke se hádá s Rodinem a nedostane se k psaní.“ (Illies, Florian. 1913. Brno : Host, 2013. Strana: 121)

Celá kniha je souhrou drobných událostí v životě mnoha osobností této doby jako byl Louis Armstrong, Robert Musil, Marcel Proust, Franz Kafka, Alma Mahlerová, Marcel Duchamp, Stravinskij, Albert Schweitzer, bratři Mannové, Else Lasker-Schülerová, Arnold Schönberg, Bertolt Brecht, Oswald Spengler nebo Franz Werfel a další. Illiesův výběr je selektivní a proto si některých osobností této doby nevšímá vůbec (S. Zweig, Gropius,…) a některých pouze okrajově (Virginia Woolfová, Coco Chanel, Sidonie Nádherná). Tento výběr byl čistě volbou autora a rozhodně bych mu nezazlívala, že vynechal nějakou významnou osobnost, protože jejich výčet by nikdy nemohl být uzavřený. S tím také souvisí samotná náplň knihy, která tvoří osvěžující koktejl nejrůznějších informací (méně či více klípkovitých) o tom, jak si kupříkladu Franz Kafka dodával jistoty k žádosti o ruku F. Bauerové, nebo jak se Oskar Kokoschka zbláznil do Almy Mahlerové. Pestrou koláž medailonků o tehdy známých (či snad ještě neznámých) osobnostech doplňují drobné postřehy typu, jakou módu tehdy ženy nosily, že tehdejším bestsellerem (zcela zastiňujícím Smrt v Benátkách) byla kniha o tunelu mezi Evropou a Amerikou, že sexuálním symbolem byla Asta Nielsenová nebo, že 20. června 1913 vtrhl nezaměstnaný učitel Ernst F. Schmidt do školy svaté Marie v Brémách a zabil tam revolverem pět dívek mezi sedmým a osmým rokem věku.

 

Dle mého názoru není román 1913 pro každého. Jestliže nebude čtenář znát většinu zde zmiňovaných osobností, knihu si neužije, nepochopí autorovy vtipné narážky a spousta věcí se takzvaně ztratí v překladu. Pokud je však některým čtenářům období přelomu devatenáctého a dvacátého století blízké tak jako mně, je kniha 1913 jemnou a vlídnou anekdotou o jednom malém velkém roku 20. století. Není patrně v silách žádného čtenáře být obeznámen se všemi zde zmiňovanými informacemi, ba naopak se spoustu nových věcí dozví (a také mu dojde několik souvislostí, například je zde zmiňována kniha Spenglera Zánik Západu, z níž čerpal Cormac McCarthy). 1913 je sympatickou knihou nejenom svým stylem, ale také proto, že pohlíží na kulturní dějiny ze široka a pomáhá čtenářům uvědomit si, jak výjimečná doba se psala, doba kdy Malevič maluje černý čtverec, Duchamp tvoří své ready-made, ve Vídni se mihne ve stejnou dobu Hitler se Stalinem, Schönberg skládá dvanáctitónovou hudbu, Musil tvoří Muže bez vlastností a Kafka píše dlouhé dopisy F. Bauerové. Líbí se mi hravost s jakou Illies k tématu přistupuje. Slavné osobnosti snáší dolů z jejich piedestalů a nepřímo nám říká, že je důležité nebrat se příliš vážně. Illiesovo trefné vyprávění mne mnohokrát přivedlo na myšlenku, jak by asi kniha vypadala s obsazením osobností z českých zemí…

„Obavy, že by se rok 1913 mohl projevit jako nešťastný, tlačily současníky v zátylku. Gabriele d´Annunzio svému příteli daruje Utrpení svatého Šebestiána a věnování datuje z opatrnosti raději jako „1913+1“. I Arnold Schönberg zadržuje dech, kdykoli se objeví nešťastná třináctka. Nikoli bez důvodu vynalezl „dvanáctitónovou hudbu“ – základ moderní hudby -, jež se údajně zrodila ze skladatelových obav z toho, co přijde. Zrození racionality z ducha pověr. V Schönbergových kompozicích se číslice „13“ neobjevuje, ani jako takt, a ani jedinkrát jako číslo stránky. Když s nechutí zjistil, že by název jeho opery o Mojžíšovi a Áronovi (Moses und Aaron) měl mít třináct písmen, škrtl ve jménu Aaron druhé „a“ a od té doby se opera jmenuje Mojžíš a Áron. A teď tedy celý rok ve znamení nešťastné třináctky. Schönberg se narodil 13. září – a pomyšlení, že zemře v pátek třináctého, mu nahánělo panickou hrůzu. Jenže nic nepomohlo. Arnold Schönberg zemřel v pátek třináctého (ovšem teprve 1913+38, tedy v roce 1951). Přesto mu rok 1913 připraví ještě jedno pěkné překvapení. Na veřejnosti dostane pár facek. Ale popořadě.“  (Illies, Florian. 1913. Brno : Host, 2013. Strana: 13).