sobota 6. prosince 2014

Moudrá krev – Flannery O´Connorová (# 475)

Jednou z nejznámějších a nejkontroverznějších spisovatelek amerického jihu je Flannery O´Connorová, jejíž prvním románem je právě Moudrá krev, na němž pracovala celých pět let. Příběh o Hazelovi Motesovi, mladíku vracejícím se z armády, který přišel vyhlásit církev bez Krista je prostředkem k alegoricko-kritickému vidění světa náboženství, víry a morálky. Na Hazela se nalepí Enoch Emery, v jehož žilách koluje tzv. moudrá krev vyvěrající z myšlenky, že duševně nemocní lidé vidí svět mnohem hlouběji než ostatní. Do Hazela se zamiluje dívka Sabbath Lily, která je však pro Hazela pouze prostředkem k jejímu otci Asovi Hawksovi, který podvodně vystupuje jako osleplý kazatel. Hazel se ho šířením svého poselství o církvi, kde „slepí nevidí, chromí nechodí a mrtví neobživnou“ snaží přesvědčit o marnosti jeho konání. Mezitím Enoch Emery pro Hazela ukradne scvrklou mumii z muzea a sám se navlékne do obleku gorily Gonzy, která straší děti v místním kině. Hazel Motes prodchnutý svojí vírou se oslepí vápnem, trýzní svoje tělo a nakonec jej na ulici najdou policisti, kteří jej omylem úderem do hlavy zabijí.


Katolička O´Connorová ovlivněná existencialismem se v tomto i jiném ze svých románů zabývala úpadkem náboženství a morálky, jakož i marným nalezením cesty k opravdové víře. Moudrá krev je v první řadě románem absurdním a groteskním a rozhodně u něj každý čtenář nevydrží. Naopak si myslím, že těch, kteří jej dočtou, bude menšina. Absurdní situace, které často nedávají smysl, jsou pro knihu typickým motivem. V určitém okamžiku tedy musí čtenář zkrátka rezignovat na příběh v klasickém slova smyslu a zvyknout si na to, že na něj na každé stránce budou vypadávat slova jako víra, Ježíš nebo kazatel. Ač je Moudrá krev nelehkým čtením, je to podle mého názoru jedna z těch knih, která i přes všechna úskalí prohlubuje čtenářský vkus a představuje krok k tomu, abychom pochopili jeden z důležitých odstínů americké jižanské literatury.     
Rodačka z Georgie, jejíž romány vzbuzovaly vždycky spíše rozpaky než uznání je dodnes autorkou, kteří jedni milují a druzí nemohou vystát. Kupříkladu Fred Chappell o jejích knihách řekl: „Chtěl jsem její postoj k postavám a situacím, do nichž se dostávají, označit jako „odpor“ ale i tohle slovo je příliš vřelé“ (Arbeit, Marcel. Fred Chappell – jižanský fantasta všedního dne. In Věci mimo nás. Praha : Argo, 2009. Strana 162). Není tedy překvapením, že když časopis Oxford American pořádal anketu literárních vědců a kritiků o nejlepší jižanský román, Moudrá krev se umístila na devátém místě, avšak jedna polovina odborníků román uváděla na prvních příčkách, zatímco druhá polovina jej neuváděla ani v první dvacítce.
 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)