neděle 25. ledna 2015

Když vás pohltí plameny – David Sedaris

David Sedaris patří v současné době mezi nejoblíbenější americké humoristy a s jeho tvorbou se můžeme seznámit i v českých překladech jeho knih Naháč a Když vás pohltí plameny. Sedarisův úspěch tkví v jeho humoru, který se nezastaví před žádným tématem, ale zároveň se vždy drží v inteligentních mezích a nesnižuje se k lidovosti a plácání do kolen. Velkou měrou je to také proto, že pro Sedarise je hlavním zdrojem humorných historek a trapasů on sám. Když vás pohltí plameny se skládá z dvaadvaceti povídek, které tvoří volně navazující řetězec všemožných asociací, takže i po jejich přečtení budete nad názvem vzpomínat, o čem to vlastně bylo. Není to však na škodu, protože humoristickým povídkám to sluší a dodává na lehkosti.


Sedarisův humor je specifický v tom, že si neláme hlavu s nějakými tabu (např. povedená povídka o jeho coming-outu Autostop). Sama skutečnost, že autor je homosexuál se sklonem k závislostem na alkoholu, cigaretám a trávě, může leckoho odradit, avšak Sedarisův humor je spíše laskavý a se sklonem ke komice všedních událostí. Takovým příkladem je povídka Řešení sobotní křížovky, v níž autor popisuje střetnutí s nepříjemnou spolu pasažérkou v letadle. Sedarisovy povídky si nezřídka utahují z těch oborů lidské činnosti, které bere většina lidí smrtelně vážně jako je umění (povídka Závod k betonové muchomůrce) nebo práce na pitevně („Monster Mash“). Jinde zase Sedaris popustí uzdu své fantazii a líčí svoji pavoučí rodinku na chatě v Normandii, odstrašování ptáků fotkami teroristů nebo krutou sousedku Helenu, která jako by vypadla z filmu Baba na zabití. Sedarisův humor pasuje jeho povídky do kategorie sice odpočinkového, ale pořád velmi dobrého čtiva.  Pro mě je zřejmě nejpovedenější povídka o tom, jak se Sedaris s přítelem Hugem vypraví na čtvrt roku do Japonska, aby se odnaučil kouřit.

31. ledna
Čtyři týdny bez cigarety.

Vzhledem k ubohé úrovni mé japonštiny mi připadá nefér kritizovat anglické nápisy, které potkávám. Třeba u salonu krásy visí cedule „Eye Rash Tint“ (zřejmě „Eyelash Tint“), ale místo abych se nad tou „barvou na oční vyrážku“ smál, raději uznám, že jsou docela blízko. Co mě dostává, to jsou masově vyráběné chyby, jaké dělají například u Lawsonů. Obrovský řetězec celostátních obchodů a tohle si natisknou na obaly hotový sendvičů: „Máme sendviče, kterým můžete vychutnat různé chutě. U našich sendvičů můžete najít svého oblíbeného. Doufáme, že se dovedete pro sebe vybrat toho nejlepšího.“

                Není to nijak strašlivě mimo, ale pořád ještě si říkáte, že by někdo ve vedení mohl říct: „Mám bratrance, který žije v Americe. Co říkáte – že bych mu zavolal a přečetl mu to, než to prskneme na desítky milionů obalů?“ Ale ne.

                Mezi dárky k narozeninám dostal Hugo také dva ručně vyráběné hrníčky, které jsem koupil v obchodním domě Micukoši. V krabici byl i letáček se životopisem keramičky, kterou po mnoho let okouzlovala „laskavost Hriny“. Nejdřív jsem si myslel, že je to nějaký jiný keramik, milovaný Hrina-san, ale Hugovi došlo, že to, co mají na mysli, je „hlína“. Celá ta věta zní takto: „Jsouc okouzlována laskavostí Hriny a tradiční keramiky po období tak daleko, že hraje doširoka aktivní role jako koordinátor, který nejen vytvářet a navrhovat vlastní keramiku nejdřív, ale navrhuje naplňovat celý lidská Život legrací a veselou myslí.“

Sedaris, David. Když vás pohltí plameny. Praha : Argo, 2014. Strana 283-284.  

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)