středa 28. ledna 2015

Vypravěči amerického Jihu – Marcel Arbeit, Jakub Guziur (kniha měsíce ledna 2015)

Dvanáct próz moderní jižanské literatury uspořádali do výboru Vypravěči amerického Jihu amerikanisti Marcel Arbeit a Jakub Guziur. V tomto výběru jsou zastoupeni spisovatelé širokého proudu jižanského písemnictví od tzv. „jižanské renesance“, tj. první poloviny minulého století, až po jeho konec. Výbor tvoří tyto prózy:
 
Fred Chappell - Vypravěči
Lewis Nordan - Sugar, eunuši a Velkej G. B.
Richard Ford - Lásky
Flannery O'Connorová - Pohodlí domova
Katherine Anne Porterová - Jak babička Weatherallová dostala košem
Eudora Weltyová - Pan Králík
Peter Taylor -  Venuše, Amor, pošetilost a čas
Elizabeth Spencerová -  Bílá azalka
George Garrett - Pistole a klobouk
Ernest  J. Gaines - Obloha je šedá
Barry Hannah - Náš tajný domov
Harry Crews -  Dětství
 
Jižanská literatura vždy představovala vymezený druh americké literatury, v níž se opakovaly jisté typické motivy (zaostalost vesničanů, odkaz otroctví, rasová segregace, traumatické zážitky z občanské války, jižanské mýty a fantastické historky, tzv. tall tales, kazatelství, komunita, zakořeněný protestantismus, atd.). O některých z autorů jsem psala již dříve a založila také společný štítek Jiný Jih (Daniel Wallace, Flannery O'Connorová, James Dickey, Fred Chapell). Ve výboru jsou zařazeny povídky od nejznámějších autorů jižanské prózy (Flannery O'Connorová, Fred Chapell), ale také povídky od představitelů psychologické prózy (Peter Taylor, Elizabeth Spencerová, Katherine Anne Porterová). Jako „špinavý realista“ byl označen Richard Ford, který se ve svém díle soustředil na stinnou stránku amerického snu. Postmoderní prózu zde zastupuje Barry Hannah.
 
Tradiční obraz života chudých a utiskovaných tu střídají příběhy s tajemstvím a variace na evropský psychologický realismus, autobiografická zpověď dětského protagonisty a existencialistickými východisky ovlivněná minimalistická próza se mísí s hravými a žánrově nejednoznačnými texty s groteskními a parodickými prvky.“
 
Arbeit, Marcel. Guziur, Marcel. Vypravěči amerického Jihu. Praha : Paseka, 2006. Přebal.
 
 
Nejvýrazněji na mne zapůsobila povídka Flannery O'Connorové Pohodlí domova. Povídka z roku 1960 zpracovává autorčino oblíbené téma přehnané dobročinnosti. Matka s právě takovými sklony přivádí do domu mladou delikventku navzdory nevoli svého syna. Ač se opatrný mladík snaží dívku z domu vypudit sebevíc, nakonec se proti němu celá situace otočí takovým způsobem, že nevíte, zda-li ho máte litovat, nebo se mu smát. Snad ani není potřeba dodávat, že tento motiv grotesknosti je pro Flannery O'Connorovou typický.
 
Na první pohled civilně působí povídka Elizabeth Spencerové Bílá azalka. V této krátké povídce jsou zastoupeny všechny témata její prózy – odpovědnost k bližnímu, ale také touha vyvázat se z mnohdy svazujícího rodinného prostředí. Mladá žena první den na dovolené v Římě rozvažuje nad tím, zda se má na základě dopisů od svých příbuzných ihned vrátit domů a nést i nadále břemeno, kterého se touží zbavit.
 
Afroamerické autory zastupuje Ernest J. Gaines s povídkou Obloha je šedá, v níž zpracovává téma společenského útlaku černošského obyvatelstva. Gaines se narodil v roce 1933 na plantáži a ve svých dílech se zaměřuje na měnící se společnost Jihu a důstojný život i přes bídu a útlak.
 
Peter Taylor v povídce Venuše, Amor, pošetilost a čas vypráví o zvláštním postarším sourozeneckém páru, který u sebe pořádá taneční večírky pro mládež. Této tradici má dostát také Ned se sestrou Emily. Ned se však vymění s jiným mladíkem, který sestru začne svádět, což ovšem na sourozenecký pár, který děti nezná, nutně působí jako narážka na jejich podivné soužití pod jednou střechou. Povídka mi svojí náladou připomněla Sebevraždy panen od J. Eugenidese a přišla mi taková správně podivná.
 
Ráda bych si přečetla román Dětství: životopis jednoho místa od Harryho Crewse, z něhož je v knize použita šestá kapitola. Spisovatel v ní popisuje záhadnou nemoc, podobnou obrně, která způsobila jeho ochrnutí a později záhadně ustoupila, ale také vyprávění své tetičky blížící se poetice magického realismu. Tento výňatek z knihy na mě zapůsobil jako ryzí návrat k vypravěčství a tradici významných životopisných románů jako Černý chlapec (Richard Wright) nebo Lucerny na hrázi (W.A. Percy).     
 
Vypravěči amerického Jihu tvoří pečlivý výběr próz, který čtenářům přibližuje mnoho neznámých jmen americké literatury, která si nezaslouží být opomíjena. Někteří autoři jsou již překládáni (Fred Chappell, Lewis Nordan, Flannery O'Connorová, Eudora Weltyová), na ostatní však stále ještě čekáme. Na závěr bych také ráda zmínila, že každá z próz je doplněna o portrét spisovatele, takže představuje velmi dobrý zdroj informací i pro další setkávání s autory amerického Jihu.

 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)