neděle 19. dubna 2015

Alma Mahlerová – Catherine Sauvatová

Není lepšího synonyma pro slavnou vdovu než Alma Mahlerová. Rozporuplnou ženu, která si uměla vybírat slavné muže své doby, nyní představuje v českém překladu Catherine Sauvatová. Kniha Alma Mahlerová s podtitulem a vždycky budu muset lhát, je v pořadí druhým - v českém překladu vydaným životopisem jedné z nejslavnějších osobností přelomu devatenáctého a dvacátého století. Uchopit tuto femme fatale je jistě velmi problematické, protože Alma byla bezesporu velmi panovačná, excentrická, nevěrná, sobecká a ráda poupravovala obraz sama sebe tak, aby byl vždy lepší. Alma během života vydala tři biografie, z nichž je patrné, že určité pasáže upravovala, vypouštěla či zveličovala tak, aby byla viděna vždy v lepším světle.
 
Na čtenáře, kteří o Almě Mahlerové nikdy neslyšeli, bude způsob, jakým Sauvatová Almu vylíčila, působit nejspíš poněkud zvláštně. Alma je osobnost, k níž asi jen stěží najdeme sympatii, protože byla i přes své kladné stránky ženou spíše využívající situace. Jinak si nejspíš nelze vysvětlit onu zvláštní kombinaci vztahů se slavnými muži: jejím manželem byl nejprve Gustav Mahler, po němž Almě zbylo příjmení, kterého se nikdy nechtěla vzdát, poté si vzala Waltera Gropiuse, zakladatele Bauhausu a nakonec spisovatele Franze Werfela. Mezi její další vztahy patřil bouřlivý románek s Oskarem Kokoschkou, vztah s Alexandrem Zemlinským a nechybí ani první (spíše platonická) láska - Gustav Klimt.
Alma Mahlerová výběrem svých vztahů jistě dbala na to, aby zůstala nezapomenuta, zatímco muži, s nimiž navazovala vztahy, se o svoji slávu zasloužili sami. Alma měla velmi ráda hudbu a snažila se komponovat, zdá se však, že vedle Mahlera byla její záliba v hudbě poněkud upozaděna. Je jistě zajímavou otázkou, do jaké míry se mohly ženy v tomto období realizovat, neboť jejich role odpovídala tradiční formuli kinder-kuche-kirche. Ať byla Alma jakákoli, nelze ji upřít sebevědomí v tom, jak nahlížela na svůj život a na svoji roli jako ženy. Kombinace jejích vlastností z ní dělá velmi provokativní a nesnadně uchopitelnou postavu, v níž se střetávají dějiny a jistě významným způsobem přispěla k obrazu zaniklé doby před první světovou válkou.

Kniha Catherine Sauvatové bude pro mnohé čtenáře překvapující v tom, že se Almu nesnaží za každou cenu líčit i v kladném světle (jako to činila Françoise Giroudová). Osobně si myslím, že to přispívá k obrazu Almy lépe, neboť si tak čtenář má šanci uvědomit, jak moc rozporuplná osobnost Alma byla. Naopak zbytečnou se mi jeví poslední kapitola, která se věnuje Almině antisemitismu. Ne proto, že by tento rys její osobnosti měl být pominut, ale vyčlenit jej do samostatné kapitoly a z dnešního pohledu pranýřovat názory, které byly ve společnosti své doby poměrně rozšířené, se zdá poněkud zavádějící a zjednodušené. Moderní životopisy historických osobností mají určitý rys, který spatřuji ve způsobu, jakým je na objekt pohlíženo. Obecně tyto životopisy musí přinést nový pohled, který zde dosud nebyl a dost často tak činí na základě toho, co již bylo napsáno a v podstatě těží z již vzniklých životopisů. Leckdy se je snaží překonávat a za každou cenu bořit určité vžité představy, je však otázkou do jaké míry je to opodstatněno. Co se týče životopisu od Catherine Sauvatové, musím přiznat, že jsem zřejmě očekávala více. Ten, kdo něco o Almě Mahlerové ví, tato kniha nic nového nepřinese. Sauvatová bohužel vůbec nepracuje se sílou doby, v nichž Alma žila, takže kniha jen suše popisuje Alminy avantýry, aniž by se pokoušela mikrokosmos jejích vztahů promítnout do pozoruhodného období evropských dějin. V tomto smyslu musím srovnávat s jinými životopisy, o nichž jsem zde psala, a to s životopisem o Sidonii Nádherné a životopisem o F. Werfelovi, které si nejvyšší hodnocení skutečně zasloužily.  

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)