Dora Bruderová – Partick Modiano

Získání Nobelovy ceny za literaturu méně známého (či spíše méně překládaného) autora, vždy způsobí vlnu vydávání jeho knih s důležitým zdůrazněním, že se jedná o literáta ověnčeného prestižní cenou. Získání Nobelovy ceny zkrátka dělá dobrý zvuk. Na jednu stranu může dopomoci k propagaci autorů, kteří nejsou tolik známí, na druhou stranu to ještě nemusí automaticky způsobit vzrůst čtenářského zájmu. Minulý rok a letos získali Nobelovu cenu autoři, kteří nejsou v českém prostředí tolik známí – Alice Munroová a Patrick Modiano. Kniha Alice Munroové  Nepřítel,přítel, ctitel, milenec, manžel mě příliš neoslovila, s Patrickem Modianem a jeho Ulicí temných krámků a Dorou Bruderovou už to bylo jiné.

 

Nepříliš rozsáhlý román Dora Bruderová se nevymyká Modianovu hlavnímu tématu, k němuž se neustále vrací, a to k hledání identity člověka a jeho otisku v místě, kde žil. Ústředním motivem knihy je inzerát z roku 1942, v němž rodina žijící v okupované Paříži hledá svoji patnáctiletou dceru Doru. Modiano se pouští po jejích stopách a jako i v jiných svých dílech prochází pařížskými uličkami a snaží se odhalit střípky z jejího osudu. Rekonstrukce, jak by se Modianovo pátrání dalo nazvat, se mísí s jeho vlastními zážitky na to či ono místo. Modiano v určitých chvílích fabuluje a domýšlí, kam mohly směřovat kroky mladé dívky, zda se shledala se svými rodiči, zda přežila holocaust… Podobně jako v Ulici temných krámků nás autor seznamuje s určitým množstvím informací, přestože kontura hlavní postavy je zahalena tajemstvím, neurčitostí a neproniknutelností. Modiano sice svým literárním zpracováním nastálo zachycuje okamžik, historii, ale tento okamžik je už nenávratně ztracen. Smysl má pouze vzpomínka, která nám rezonuje v paměti, která ale jednou s jejím nositelem zanikne navždy.

Modianova cesta ve šlépějích hlavních postav jeho románů je předem odsouzena k neuspokojivému závěru, který vlastně nevydá žádné odpovědi. Proto si myslím, že čtenáře tato kniha zřejmě potrápí, protože se rozhodně nepředkládá konvenční příběh se zápletkou a rozuzlením. Patrick Modiano se nesnaží polapit vzpomínku a vyčerpávajícím způsobem ji popsat, ale pokouší se ji zachytit v její veškeré prchavosti, neurčitosti a trýznivé nedokončenosti... a v tom je jeho síla.