sobota 29. srpna 2015

2x101 knih pro děti a mládež – Pavel Mandys a kolektiv (Kniha měsíce srpna roku 2015)

Když rodič vejde se svým dítětem do knihkupectví nepřipraven, může tato návštěva namísto potěšení přinést frustraci. Na první pohled je nabídka neobyčejně bohatá, ta pozornější však brzy odhalí, že je zaplavena odvozeninami, kýčem, vypočítavými útoky na dětské oči i prostým neumětelstvím. Jak vybrat tu správnou knihu, který nebude nudit a zároveň jim nezničí vkus?“ (Mandys, Pavel a kolektiv, 2x101 knih pro děti a mládež. Brno: Albatros, 2013. Strana 12).
 
Touto předmluvou editor Pavel Mandys představuje lexikon 2x101 knih pro děti a mládež. Čtrnáctičlenný tým, složený převážně z teoretiků a překladatelů mladší a střední generace, se pokusil vytvořit chybějící publikaci, která by přehledně zmapovala nejlepší knihy původní autorské knihy pro děti a mládež. Lexikon se nechal inspirovat knihami 1001 knih, které musíte přečíst, než zemřete, která stála u zrodu tohoto blogu a později vydanou 1001 Children Books You Must Read Before You Grow Up od Julie Eccleshaerové. Protože jsou však podobné encyklopedie založeny na mateřském jazyce, byla sázka na vytvoření publikace s důrazem na mix světové i české tvorby knih pro děti a mládež více než dobrou volbou. V knize jsou uvedeny pouze autorské knihy, takže záměrně chybí sbírky národních pohádek od Erbena, Němcové, Charlese Perraulta nebo Eduarda Petišky, nebo knihy, které vznikly na základě seriálů či večerníčků (Krtek, Mach a Šebestová, jedinou výjimkou je Rumcajs).

 
Jednotlivé knihy jsou řazeny chytře chronologicky, což umožňuje jednak vnímat vývoj dětské literatury, která vznikla především s ohledem na výchovnou funkci, ale často si také uvědomit, jak dlouhá léta se některé dětské knihy drží na špici čtenářského zájmů. Mezi nejstarší zařazené knihy pro děti patří Pohádky od Hanse Christiana Andersena (1835-1872), Čarovná rybí kostička od Charlese Dickense (1868), Broučci (1876) od Jana Karafiáta, Heidi, děvčátko z hor od Johanny Spyriové (1880) nebo Pinocchiova dobrodružství od Goldoniho (1881). Mezi nejstarší knihy patří také soubor veršovaných výchovných příběhů Ježipetr od Heinricha Hoffmanna (1845) patřící k německé zlaté klasice (hezký odkaz na tuto knihu je v novém filmu Dáma ve zlatém s Helen Mirren). Hesla jsou doplněna o základní charakteristiku díla i zajímavosti, jako třeba, že v původní verzi příběhu se měl Pinocchio oběsit, nebo že broučci měli všichni umřít. Nejstarší americkou klasiku zastupuje jak jinak než Čaroděj ze země Oz (1900), půvabná dětská knížka, o které jsem psala zde. Z anglického fondu nechybí Povídky jen tak od Rudyarda Kiplinga (1902) nebo Dobrodružství králíčka Petra od Beatrix Potterové z roku 1903 (hezký film o autorce je Miss Potter s René Zellweger) dále Žabákova dobrodružství od Kennetha Grahama (1908) nebo Peter Pan od Jamese M. Barrieho (1911). Každá kniha zařazená ve výčtu je něčím zajímavá, třeba Příběhy doktora Dolittla (1920) evokující americké filmy s Eddiem Murphym jsou především laskavou dětskou klasikou ve Velké Británii. Šokující osud měl německý autor Včelky Máji, který se hlásil k nacistické ideologii. České prostředí zastupuje Povídání o pejskovi a kočičce od J.Čapka (1929), Kubula a Kuba Kubikula od Vančury (1931) nebo Devatero pohádek od K. Čapka (1932) a Dášenka (1933).
 
Mnohé z knih jsou v českém prostředí známé díky animovaným seriálům nebo filmům jako Příběh malého slona Babara (Jean de Brunhoff, 1931), Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem (Selma Lagerlöfová, 1906-1907), Mumínci (Tove Janssonová, 1945) nebo Vuk od Istvána Fekete (1965).
Mezi zařazenými knihami se najdou i takové, které možná překvapí svými autory, u kterých bychom dětskou tvorbu nečekali – Ferda Páv a všelijaká zvířata od Christiana Morgensterna (1941/1943), Praktická příručka o kočkách od Thomase Stearnse Eliota (1939) nebo Jedna, dvě, tři, čtyři, pět od Ivana Blatného (1947).
V českém prostředí se překládaly zejména knihy anglofonní, frankofonní, německé a řidčeji také skandinávské, méně pak dětské knihy okolních států (nikdy třeba nebyly předloženy maďarského knihy Vuk od Istvána Fekete, Sedmihlavá víla od Ervina Lázára nebo Bóbita od Sandora Weörese). Asi nepřekvapí, že nikdy nebyla přeložena japonská kniha Ne a ne! Keiko Seny (1969), méně pak Manolito od Elviry Lindoové (1994-2012, ŠPA) nebo Jak se Treehorn smrskl od Florence P. Heideové (1971, USA).
 
101 knih pro děti je vybráno uvážlivě a velmi dobře. Zastoupeny jsou klasické pohádky, jakož i třeba sci-fi příběhy jako je Železný muž od Teda Hughese (1968, GB) nebo Alenka z planety Země od Kira Bulyčova, (1974, SSSR) nebo fantasy jako Děvčátko Momo a ukradený čas od M. Endeho (1973). Publikace je primárně určena pro rodiče, kterým má pomoct s výběrem knih pro své ratolesti, ale každý čtenář, ať už děti má nebo nemá, si u ní možná rád zavzpomíná na knihy svého dětství, bez ohledu na to, jestli většinu z nich v tomto lexikonu najde či nikoli. V mém případě jsem s potěchou v encyklopedii našla třeba Mumínky, sérii o Malém Mikulášovi skvělého dua Goscinny/Sempé, Kvaka a Žbluňka od Arnolda Lobela (1970-1979, USA), Haló, Jácíčku od Daisy Mrázkové (1972) nebo O statečném Cibulkovi od Gianniho Rodariho (1951, IT) s kouzelnými ilustracemi O. Sekory.
Všichni se shodneme na tom, že děti je důležité ke knihám a čtení vést, ale ne každý rodič se zaobírá tím, jaké knihy svým dětem předkládá. Proč nedat přednost nestárnoucím skvostům zařazeným v této publikaci před plytkými a kýčovitými příběhy útočící na dětské čtenáře v každém knihkupectví? Při výběru knih bychom dětem měli být dobrými rádci a podněcovat v nich fantazii a lásku k vyprávění a literatuře. Nechat je, aby si samy vybraly knihy, ke kterým se jako dospělí budou jednou s láskou vracet a předčítat z nich svým vlastním dětem.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)