Předčítač – Bernhard Schlink (Kniha měsíce listopadu 2015, # 912)
Když v roce 1995 v Německu
vyšel román Předčítač, jeho obliba byla srovnávána s Plechovým bubínkem nebo
Parfémem P. Süskinda (recenze zde). Jako vůbec první německá kniha se ocitla na
vrcholu prestižního žebříčku bestsellerů New York Times. Kniha se dočkala také
své filmové podoby s Kate Winslet, Davidem Krossem a Ralphem Fiennesem.
Dle mého názoru je film velmi zdařilý a podařilo se mu vystihnout ducha románu,
což u filmových zpracování rozhodně není samozřejmé.
Michael Berg je patnáctiletý mladík,
kterému se udělá špatně a pomůže mu Hanna Schmitzová, průvodčí v tramvaji.
I přes věkový rozdíl, který mezi sebou dvojice má (Hanně je kolem třiceti šesti)
mezi nimi vznikne románek. Přestože se dvojice schází často, Hanna Michaelovi
nechce odkrývat nic ze svého života, naopak je vykreslena jako prostá,
pracovitá žena bez minulosti, zájmů a tužeb. Michael je nejistý mladík a Hanna nad
ním má navrch. Milostné schůzky překvapivě končí i něčím jiným než milovaním, a
sice předčítáním Michaela, které Hanna zbožňuje. Jednoho dne však Hanna nečekaně
zmizí… Ač Michael žije dál svůj život, poznává nové ženy a životní výzvy, vztah
s Hannou jej nesmazatelně poznamenává na celý život. Jaké je ale
Michaelovo překvapení, když Hannu po letech, v době kdy on sám studuje
práva, potkává na lavici obžalovaných z nacistických zločinů. Hanna odmítá
říct cokoli na svoji obranu a v závěru procesu jen tupě přijímá rozsudek
na doživotí. Vyzrazení jejího tajemství je pro ni víc, než být obviněna z vraždy.
Michael stojí před rozhodnutím, jak Hanně
pomoct a zda je možné s ní znova navázat vztah.
Předčítač je výjimečná kniha, v jejímž
ústředí stojí především milostný příběh a historické pozadí procesů s nacisty
je jen určitou kulisou. Čtenáři si často důležitost těchto dvou linií zaměňují
a vyčítají Schlinkovi, že téma vypořádání se s minulostí nerozvedl hlouběji.
Podle mého názoru ale kniha nemá odpovídat na všechny otázky, poskytovat
rozhřešení a suplovat učebnici moderních dějin. Kouzlo Předčítače je právě v křehkosti
a výjimečnosti vztahu dvou lidí, kteří jsou na první pohled velmi odlišní.
Schlink je sám profesorem práv a činným soudcem a proto se i ve svých knihách
zabývá nelehkými etickými otázkami souvisejícími s holokaustem. Na tyto
otázky však neexistují uspokojivé odpovědi a stejné rozčarování a nejistota,
kterou prožívá Michael, je přenášena na čtenáře. Silná je pasáž, kde se Michael
otce ptá na radu, jestli by měl Hanně pomoct, přestože ona se zachránit nechce.
Otec vysloví názor, že nikdo není oprávněn rozhodovat za jiného o tom, co je
pro něj dobré a co ne. A to ani, když mu to přinese štěstí, neboť zde již nemluvíme
o štěstí, ale o důstojnosti a svobodě. Michael trpí pochybnostmi a není schopen
se s celou situací vyrovnat: „Chtěl
jsem Hannin zločin zároveň chápat i odsoudit. Ale na to byl příliš hrozný.
Kdybych se jen pokusil o pochopení, měl bych pocit, že už ho neodsuzuji tak,
jak by si zasluhovat. Když ho ale odsuzuji tak, jak si zaslouží, potom už nezbude
prostor pro jeho pochopení. Já ale chtěl Hannu i pochopit, nepochopit ji by
totiž znamenalo znovu ji zradit. Nikdy jsem se s tím nevyrovnal. Chtěl
jsem se otevřít obojímu. Pochopení i odsouzení. Ale obojí nešlo. “ (139)
U knihy oceňuji také to, že je
napsána velmi úsporně a věcně. Není v ní nic navíc, příběh není zatížen
složitými větnými konstrukcemi. Ve srovnání s jinými knihami, které jsem v poslední
době četla, je její jazyk velmi osvěžující. Zároveň to ale neznamená, že by kniha
byla jednoduchým čtením. Na to je její příběh příliš těžko uchopitelný a tím
pádem i odsouditelný.
„Proč? Proč se nám to, co bylo hezké, při zpětném pohledu kazí jen
proto, že skrývalo i nepěkné pravdy? Proč se nám hatí vzpomínky na šťastná léta
manželství, sotvaže se ukáže, že po celá léta udržoval partner ještě jiný
poměr? Proč není možné být v takové situaci šťastný? Tehdy to však štěstí
bylo! Vzpomínka občas zapírá štěstí jenom proto, že konec byl bolestivý.
Protože štěstí je teprve tehdy skutečné, když trvá věčně? Protože bolestivě může
končit, jenom co bolí nevědomky a nepoznaně? Co to ale je nevědomá a nepoznaná
bolest?“
Schlink, Bernhard. Předčítač. Praha : Prostor, 2009. Strana 37.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)