Předčítač – Bernhard Schlink (Kniha měsíce listopadu 2015, # 912)

Když v roce 1995 v Německu vyšel román Předčítač, jeho obliba byla srovnávána s Plechovým bubínkem nebo Parfémem P. Süskinda (recenze zde). Jako vůbec první německá kniha se ocitla na vrcholu prestižního žebříčku bestsellerů New York Times. Kniha se dočkala také své filmové podoby s Kate Winslet, Davidem Krossem a Ralphem Fiennesem. Dle mého názoru je film velmi zdařilý a podařilo se mu vystihnout ducha románu, což u filmových zpracování rozhodně není samozřejmé.

Michael Berg je patnáctiletý mladík, kterému se udělá špatně a pomůže mu Hanna Schmitzová, průvodčí v tramvaji. I přes věkový rozdíl, který mezi sebou dvojice má (Hanně je kolem třiceti šesti) mezi nimi vznikne románek. Přestože se dvojice schází často, Hanna Michaelovi nechce odkrývat nic ze svého života, naopak je vykreslena jako prostá, pracovitá žena bez minulosti, zájmů a tužeb. Michael je nejistý mladík a Hanna nad ním má navrch. Milostné schůzky překvapivě končí i něčím jiným než milovaním, a sice předčítáním Michaela, které Hanna zbožňuje. Jednoho dne však Hanna nečekaně zmizí… Ač Michael žije dál svůj život, poznává nové ženy a životní výzvy, vztah s Hannou jej nesmazatelně poznamenává na celý život. Jaké je ale Michaelovo překvapení, když Hannu po letech, v době kdy on sám studuje práva, potkává na lavici obžalovaných z nacistických zločinů. Hanna odmítá říct cokoli na svoji obranu a v závěru procesu jen tupě přijímá rozsudek na doživotí. Vyzrazení jejího tajemství je pro ni víc, než být obviněna z vraždy.  Michael stojí před rozhodnutím, jak Hanně pomoct a zda je možné s ní znova navázat vztah.

 

Předčítač je výjimečná kniha, v jejímž ústředí stojí především milostný příběh a historické pozadí procesů s nacisty je jen určitou kulisou. Čtenáři si často důležitost těchto dvou linií zaměňují a vyčítají Schlinkovi, že téma vypořádání se s minulostí nerozvedl hlouběji. Podle mého názoru ale kniha nemá odpovídat na všechny otázky, poskytovat rozhřešení a suplovat učebnici moderních dějin. Kouzlo Předčítače je právě v křehkosti a výjimečnosti vztahu dvou lidí, kteří jsou na první pohled velmi odlišní. Schlink je sám profesorem práv a činným soudcem a proto se i ve svých knihách zabývá nelehkými etickými otázkami souvisejícími s holokaustem. Na tyto otázky však neexistují uspokojivé odpovědi a stejné rozčarování a nejistota, kterou prožívá Michael, je přenášena na čtenáře. Silná je pasáž, kde se Michael otce ptá na radu, jestli by měl Hanně pomoct, přestože ona se zachránit nechce. Otec vysloví názor, že nikdo není oprávněn rozhodovat za jiného o tom, co je pro něj dobré a co ne. A to ani, když mu to přinese štěstí, neboť zde již nemluvíme o štěstí, ale o důstojnosti a svobodě. Michael trpí pochybnostmi a není schopen se s celou situací vyrovnat: „Chtěl jsem Hannin zločin zároveň chápat i odsoudit. Ale na to byl příliš hrozný. Kdybych se jen pokusil o pochopení, měl bych pocit, že už ho neodsuzuji tak, jak by si zasluhovat. Když ho ale odsuzuji tak, jak si zaslouží, potom už nezbude prostor pro jeho pochopení. Já ale chtěl Hannu i pochopit, nepochopit ji by totiž znamenalo znovu ji zradit. Nikdy jsem se s tím nevyrovnal. Chtěl jsem se otevřít obojímu. Pochopení i odsouzení. Ale obojí nešlo. “ (139)


U knihy oceňuji také to, že je napsána velmi úsporně a věcně. Není v ní nic navíc, příběh není zatížen složitými větnými konstrukcemi. Ve srovnání s jinými knihami, které jsem v poslední době četla, je její jazyk velmi osvěžující. Zároveň to ale neznamená, že by kniha byla jednoduchým čtením. Na to je její příběh příliš těžko uchopitelný a tím pádem i odsouditelný.

Proč? Proč se nám to, co bylo hezké, při zpětném pohledu kazí jen proto, že skrývalo i nepěkné pravdy? Proč se nám hatí vzpomínky na šťastná léta manželství, sotvaže se ukáže, že po celá léta udržoval partner ještě jiný poměr? Proč není možné být v takové situaci šťastný? Tehdy to však štěstí bylo! Vzpomínka občas zapírá štěstí jenom proto, že konec byl bolestivý. Protože štěstí je teprve tehdy skutečné, když trvá věčně? Protože bolestivě může končit, jenom co bolí nevědomky a nepoznaně? Co to ale je nevědomá a nepoznaná bolest?“

Schlink, Bernhard. Předčítač. Praha :  Prostor, 2009. Strana 37.


Komentáře