neděle 31. ledna 2016

Žítkovské čarování – Pravdivý příběh žítkovských bohyní – Jiří Jilík

Jiří Jilík, držitel ceny Egona Erwina Kische, se ve svých studiích zabývá historií Slovácka. Zpracoval mimo jiné příběh Jízdy králů, jakož i příběh tzv. kopaničářských bohyní, které zpopularizovala Kateřina Tučková. Její kniha ostatně nese název Jilíkovy studie „Žítkovské bohyně“ a tvořila také důležitý zdroj informací o tomto unikátním fenoménu. Žítkovské čarování (první vydání v CPress) tvoří dvě části, které byly dříve vydány samostatně, a to Žítkovské bohyně a Žitkovské čarování. První část knihy tvoří studie o bohyních, v níž Jilík poutavým způsobem vypráví o praktikách bohyň, jejich historii, rozdílech mezi bohyněmi a bosorkami, jakož i paradoxně cennému svědectví faráře Hofera, který proti bohyním ostře vystupoval. Velmi zajímavé jsou pasáže zachycené v nářečí, jakož i přepisy zaříkadel. Zajímavé zdroje své práce Jilík označuje už v první kapitole Dobré čarodějnice, kde velmi výstižně a s citem shrnuje, co je na fenoménu bohyň tak přitažlivé:
 
Jestliže však anglické „cunning folk“ do jedné shořely jako čarodějnice na hranicích, bohyně ze zapomenutého karpatského regionu Kopanic – byť i ony byly vystaveny pronásledování – středověký hon na čarodějnice přežily. V 19. století dokonce zaznamenaly dobu své největší proslulosti a slávy a během 20. století se jako přežitek pověrčivosti z našeho světa vytratily, aniž by si kdokoli uvědomil, že jsou posledními autentickými představitelkami násilím vymýceného, nám neznámého a nedostupného poznání a vědění, které provázelo člověka na tisícileté pouti tímto světem.“ (Jilík, Jiří. Žítkovské čarování – Pravdivý příběh žítkovských bohyní. Brno :  CPress, 2013. Strana 26)
Druhá část knihy je taktéž nemálo zajímavá, neboť obsahuje „výběr historek, zčásti od 19. století tradovaných a zaznamenaných v různých variantách národopisci (…)“. Najdeme tady také historky zaslané čtenáři, jakož i texty faráře Hofera, Holubyho či F. Dúbravského. 
 
 
Unikátní je také autorovo literární zpracování setkání s Irmou Gabrhelovou, poslední z bohyň, která zemřela v roce 2001. Velmi zajímavé je také zachycení fenoménu bohyň v dětské knize Gabra a Málinka v čarovné zemi od Amálie Kutinové.
Málinčina dobrodružství nám odhalují nejen leccos z intimity světa bohyní, ale zejména názor autorky na léčitelské a magické praktiky těchto žen.
Paní bohyňo, prosím vás pěkně, sú to čáry, co říkáte nemocným, nebo to myslíte nepravdu?“ ptá se Málinka bohyně. Ta se chvilku rozmýšlí a pak povídá: ,Ludzia pravja, že sú to čary. Ale já pravím, že to není sú čary. Já pravím tako, jako mňa moji mamka naučili. A ty pravili, jako ich učili jejich mamka, a tú zas babka. A to sú velmo veliké zkušenosti! Velmo! Z pokolenie na pokolenie. Rozumiem bylinkám, varím lieky, modlím sa, a to je volačo zlého? Vedz každému chcem dobře porobic, nie?‘“
A když se jí Málinka ptá na hádání z vosku, bohyně jí odpoví: „Ja, dieta, a už nikto si něhádá z vosku? Čo mladé dzievčence o Vianocách, čo? Nělejú si vosk a olovo? Pan farár mňa hubuje, že čarujem, abysom čarov něchala. A při tem káže, abychom sa držali starých zvykóv po rodzičoch. A bohyňovánie nie je zvyk po rodzičoch? To patrí k věci – a k celéj Žítkovéj. Jako tá moja malovaná chalúpka, jako to pole pohanky lebo ten kameň an poli. Já udržujem zvyky…. (Jilík, Jiří. Žítkovské čarování – Pravdivý příběh žítkovských bohyní. Brno :  CPress, 2013. Strana 103-104).
Kniha je obsáhlý zdrojem informací a bude zajímává i pro čtenáře Kateřiny Tučkové, kteří si budou chtít srovnat beletrii s faktografickou studií. První studie na toto téma Jilík zpracoval už v osmdesátých letech a shrnuje vše podstatné, co bychom o bohyních měli vědět. Vážím si autora, který se s takovou pečlivostí věnoval tématu bohyňování. Ať už se na něj díváme jakkoli, je důležitým odkazem k minulosti našich předků, potažmo i nás samých. Moderní společnost poskytuje pohodlí a naplnění našich materiálních potřeb, často v ní však absentují rituály udržující nás v souladu s přírodou a jejím koloběhem. I proto je život našich předků, kteří často v prostotě žili šťastnější život než my, cenným a důležitým zdrojem informací o našich kořenech.  

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)