úterý 31. května 2016

Neviditelný – Jaroslav Havlíček (kniha měsíce května 2016)

Není mnoho českých spisovatelů, kteří by ve mně rezonovali tolik jako Jaroslav Havlíček. Jako první jsem od něj před roky četla Helimadoe, knihu v níž je s láskou vzpomínáno na dětství. A pak přišly skvělé Petrolejové lampy, výjimečný román inspirovaný Havlíčkovou rodnou Jilemnicí. Neviditelný, který je neprávem zastíněn slávou Petrolejových lamp, pro mne však představuje vrchol Havlíčkovy tvorby.
 
Je vlastně těžké mluvit o tomto románu tak, aby z něj nebylo nic prozrazeno, a čtenář nebyl ochuzen o celkové vyznění originálního příběhu, kterým se jako červená nit táhne ona „neviditelnost“. Velmi nezvyklá je sama hlavní postava záporného hrdiny Petra Švajcara. Není obvyklé, aby byl příběh vyprávěn hrdinou, pro něhož čtenář nechová pražádnou sympatii, přestože je jeho příběhem strhnut a nemůže jej odložit. Petr Švajcar líčí svůj osud retrospektivně, čímž je příběh o to napínavější.   
 
Mladík pocházející z velmi nuzných poměrů, je hrdý na to, že se vyvázal ze závazků své nenasytné rodiny. Studia jsou mu umožněna jen díky dětské náhodě, která jej přivede k mecenáši, který je ochoten investovat do jeho vzdělání. Zlom v jeho životě přichází s mladou Soňou, o níž se Švajcar začne s chladným kalkulem ucházet. Právě mladé děvče nemá být toliko cílem jako prostředkem k tomu, aby se Petr dopracoval k vysněnému postavení majitele továrny po jejím otci, mýdláři. Petr přichází do rodiny Hajnů, aby sklidil plody svého takticky vymyšleného plánu, ale brzy zjistí, že mu osud do cesty přivede nečekané překážky.
 
Petr Švajcar sám sebe vnímá jako režiséra svého života, jako toho, kdo manipuluje ostatními a sám sklízí jen očekávaný úspěch. Realita života se všemi nepředvídatelnými situacemi však i tomu nejlstivějšímu z rodu Švajcarů mnohokrát překazí plány. Chladná racionalita Petra stojí v protikladu k nepředvídatelnosti života. Petr jedná vždy tak, aby mu dané role vydobyla patřičnou odměnu. V přetvářce hraje jednotlivé role zamilovaného nápadníka, starostlivého manžela, hrdého inženýra  v továrně,… Až se zdá, že Petr sám žádnou osobnost nemá, že jeho osobnost je čistě jen oportunistická. „Nepřízni“ osudu se Švajcar vždy postaví, i za cenu krutých rozhodnutí. Švajcarova touha po dokonale zrežírovaném životě odráží jeho absenci emocí, lásky či soucitu.
 
Román, o střetu Petra Švajcara s prokletím rodu Hajnů, je i přes svou rozsáhlost doslova strhující. Nejsou zde žádná nudná místa a děj má neustále spád. Atmosféra románu je velmi tíživá a dusivá, přesto se nelze od knihy odpoutat. Čtenář je hnán touhou zvědět, co vše je Petr Švajcar ochoten položit na oltář své touze po „dokonalém“ životě. Disfunkční rodinné vztahy tak typické pro Havlíčkovu tvorbu, v Neviditelném dostávají zase trochu jinou podobu.
 

 

Na psaní Neviditelného vzpomíná v knize Neklidné srdce jeho manželka Marie Havlíčková a jmenuje některé z předobrazů románu (teta Karolína, Katy,…). Pro Havlíčka je typické inspirování se blízkým prostředím a lidmi, a tak jako nalezneme v Jilemnici spoustu míst spojených s Petrolejovými lampami, je tomu tak i u Neviditelného – předobrazem Hajnovy vily byla jilemnická Tauchmannova vila.
 
Neviditelném Havlíček výjimečně zachytil příběh o chladné snaze člověka sebestředně řídit svůj život, manipulovat ostatními a vysmívat se nezkrotné síle života. Právem patří tento román k největší skvostům české psychologické prózy.
 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)