Neviditelný – Jaroslav Havlíček (kniha měsíce května 2016)
Není mnoho českých spisovatelů, kteří by ve mně rezonovali tolik
jako Jaroslav Havlíček. Jako první jsem od něj před roky četla Helimadoe, knihu
v níž je s láskou vzpomínáno na dětství. A pak přišly skvělé
Petrolejové lampy, výjimečný román inspirovaný Havlíčkovou rodnou Jilemnicí.
Neviditelný, který je neprávem zastíněn slávou Petrolejových lamp, pro mne však
představuje vrchol Havlíčkovy tvorby.
Je vlastně těžké mluvit o tomto románu tak, aby z něj
nebylo nic prozrazeno, a čtenář nebyl ochuzen o celkové vyznění originálního
příběhu, kterým se jako červená nit táhne ona „neviditelnost“. Velmi nezvyklá
je sama hlavní postava záporného hrdiny Petra Švajcara. Není obvyklé, aby byl
příběh vyprávěn hrdinou, pro něhož čtenář nechová pražádnou sympatii, přestože
je jeho příběhem strhnut a nemůže jej odložit. Petr Švajcar líčí svůj osud
retrospektivně, čímž je příběh o to napínavější.
Mladík pocházející z velmi nuzných poměrů, je hrdý na to,
že se vyvázal ze závazků své nenasytné rodiny. Studia jsou mu umožněna jen díky
dětské náhodě, která jej přivede k mecenáši, který je ochoten investovat
do jeho vzdělání. Zlom v jeho životě přichází s mladou Soňou, o níž
se Švajcar začne s chladným kalkulem ucházet. Právě mladé děvče nemá být
toliko cílem jako prostředkem k tomu, aby se Petr dopracoval
k vysněnému postavení majitele továrny po jejím otci, mýdláři. Petr
přichází do rodiny Hajnů, aby sklidil plody svého takticky vymyšleného plánu,
ale brzy zjistí, že mu osud do cesty přivede nečekané překážky.
Petr Švajcar sám sebe vnímá jako režiséra svého života, jako
toho, kdo manipuluje ostatními a sám sklízí jen očekávaný úspěch. Realita
života se všemi nepředvídatelnými situacemi však i tomu nejlstivějšímu
z rodu Švajcarů mnohokrát překazí plány. Chladná racionalita Petra stojí
v protikladu k nepředvídatelnosti života. Petr jedná vždy tak, aby mu
dané role vydobyla patřičnou odměnu. V přetvářce hraje jednotlivé role zamilovaného
nápadníka, starostlivého manžela, hrdého inženýra v továrně,… Až se zdá, že Petr sám
žádnou osobnost nemá, že jeho osobnost je čistě jen oportunistická. „Nepřízni“
osudu se Švajcar vždy postaví, i za cenu krutých rozhodnutí. Švajcarova touha po
dokonale zrežírovaném životě odráží jeho absenci emocí, lásky či soucitu.
Román, o střetu Petra Švajcara s prokletím rodu Hajnů, je i
přes svou rozsáhlost doslova strhující. Nejsou zde žádná nudná místa a děj má
neustále spád. Atmosféra románu je velmi tíživá a dusivá, přesto se nelze od
knihy odpoutat. Čtenář je hnán touhou zvědět, co vše je Petr Švajcar ochoten
položit na oltář své touze po „dokonalém“ životě. Disfunkční rodinné vztahy tak
typické pro Havlíčkovu tvorbu, v Neviditelném dostávají zase trochu jinou
podobu.
Na psaní Neviditelného vzpomíná v knize Neklidné srdce jeho
manželka Marie Havlíčková a jmenuje některé z předobrazů románu (teta
Karolína, Katy,…). Pro Havlíčka je typické inspirování se blízkým prostředím a
lidmi, a tak jako nalezneme v Jilemnici spoustu míst spojených
s Petrolejovými lampami, je tomu tak i u Neviditelného – předobrazem
Hajnovy vily byla jilemnická Tauchmannova vila.
V Neviditelném Havlíček výjimečně zachytil příběh o chladné
snaze člověka sebestředně řídit svůj život, manipulovat ostatními a vysmívat se
nezkrotné síle života. Právem patří tento román k největší skvostům české
psychologické prózy.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)