Červený stan – Anita Diamant

Červený stan americké autorky Anity Diamant se záhy po svém vydání v roce 1997 stal bestsellerem. Historický román čerpající ze Starého zákona vypráví o dívce Dině, jediné dceři Jákoba a jeho čtyř žen, nevlastních sester zrozených z jednoho otce - Lábana. Dína vyrůstá jako dcera čtyř matek – krásné Ráchel (otce Josefa), upřímné a tvrdé Ley (biologická matka), duchovní Zilpy a plaché Bilhy. Právě Ráchel a Leu dostává za ženy Jákob a s nimi i jako věno Zilpu a Bilhu (ženy zrozené z otrokyň). Dvanáct Jakobových synů bývá tradičně spojováno s dvanácti izraelskými kmeny (Rúben, Šimeon, Lévi, Juda, Zabulón, Neftalí, Isachar, Gád, Ašer, Josef, Benjamín, Dan). Jediná Jákobova dcera Dína je vypravěčkou příběhu své rodiny. Očima dospívající dívky a později dospělé ženy líčí vztahy mezi svými matkami, jejich tradice a vyprávění. Rozdílnost každé z žen v Díně zanechává stopy a dívce se jako jediné dceři dostává láskyplné pozornosti všech svých matek.

Autorka si za hlavní postavu románu ze starozákonního prostředí vybrala zřejmě tu nejméně známou postavu. Právě na pozadí životního příběhu Díny se dějí ony velké události – Jákob se usmiřuje s Ezauem, ve snu bojuje s andělem a přijímá jméno Izrael, později pak přichází do Egypta za svým synem Josefem, kterého bratři prodali do otroctví. Díky kontrastu Dínina života s notoricky známými příběhy z Bible je kniha originální a zkostnatělým biblickým příběhům vdechuje nový život. Autorka v knize, možná neintencionálně, vystihla několik zajímavých témat. Předně se názory na Červený stan štěpí podle okruhu čtenářů. Pokud by někdo mohl mít s touto knihou problém, pak jistě mnozí věřící. Na amerických fórech je patrné, že autorce vyčítají odchýlení od jednotlivých biblických pasáží, mnohým také vadí, jak autorka otevřeně hovoří nejen o prvním milování, ženském cyklu, rození dětí atd. Červený stan je však románem a nikoli doslovným přepisem Bible, je tedy nutné respektovat autorčinu literární licenci,nebo knihu nečíst.

Zřejmě nejkontroverznější pasáž v knize je v podstatě ta jediná pasáž, která Dínu zmiňuje v Bibli a to její znásilnění synem chivejského vládce Chamóra – Šekemem. Když požádal Šekem o Díninu ruku, měli být všichni chivejští muži obřezáni. Když se muži po obřízce zotavovali, vtrhli do města Dínini bratři Šimeon a Levi a všechny muže povraždili a město vyloupili. V interpretaci autorky byli však Šekem a Dína zamilováni, jen Jákobovi syni svazku nepřáli a hledali způsob jak chivejské muže zabít „ve jménu své sestry“. Jákob tento čin svých synů neschvaloval, takže příběh o pomstě za zneuctění sestry by mohl zakrývat skutečné důvody, které je vedli k tak krutému činu. Diamantová touto interpretací nepokrytě naráží na otázku, do jaké míry byly dějiny výsledkem patriarchálního vidění světa a byly interpretovány podle momentálních potřeb mužského pokolení. Dina sama je z dnešního pohledu poměrně nezávislou ženou, které se v mužském světě daří rozvíjet vlastní schopnosti a pomáhat ostatním ženám přivádět na svět potomky. 

S tím také souvisí zřejmě nejsilnější téma knihy, které je bytostně ženské. Červený stan je totiž místem, kde se setkávají menstruující ženy, aby dva tři dny sdílely čas jen spolu a tím projevovaly úctu svému ženství. V knize je červený stan symbolem síly života, ženství a koloběhu zrození. Diamantová hovoří o všech důležitých fázích ženského života, hovoří o nich s láskou a porozuměním. Možná proto je Červený stan tak oblíbený, protože v něm autorka uctila vše, čím žena během života prochází. Ať už je to první menstruace, vstup do sexuálního života nebo narození dítěte. Tyto konstanty ženského života se ani od biblických dob příliš nezměnily, v moderním světě jsou však často potlačovány nebo odsouvány do pozadí jako něco nedůležitého. Scény, v nichž dívky úpěnlivě očekávají první menstruaci a poté v kruhu ostatních žen tuto velkou událost oslavují, jsou až dojemné. Ať už tedy červený stan existoval či nikoli, podařilo se Anitě Dimantové skrze starozákonní příběh promluvit i k dnešním ženám a oslavit s nimi tajemství ženského života.

Komentáře