Umění falzifikace – myšlení, motivy a metody padělatelských mistrů - Noah Charney (kniha měsíce června 2016)
Noah Charney je odborníkem v oblasti
trestných činů souvisejících s uměním a taktéž zakladatelem Association
for Research into Crimes against Art, ARCA. Bohaté zkušenosti kunsthistorika
i odborníka v oblasti kriminality uměleckých děl využil při sepsání knihy
Umění falzifikace uvozené citátem Picassa „špatní umělci kopírují, dobří kradou“.
Kniha se zabývá dějinami padělání
uměleckých děl od starověku až do současnosti, přičemž se snaží odhalit, co nás
na padělání fascinuje. Autor úvodem pojednává o rozdílu mezi padělkem (záměrné
vytvoření podvodného díla) a podvrhem (pozměněné či jinak upravené originální
dílo) a rozlišuje také uvádění klamavých údajů o díle a falešné přiřazení díla
určitému umělci. Padělatelství bylo známé již ve starověkém Řecku a později i v Římě,
kde se napodobovaly ceněné řecké originály (takovouto sochu - Spícího Erota - vytvořil
mimo jiné i Michelangelo). Ve středověku se pak nejčastěji padělaly náboženské
relikvie a listiny. Neopominutelný je
také fakt, že v dřívějších dobách bylo napodobování mistra v dílně (a
jeho překonání) základním způsobem, jak tříbit svoji dovednost. Autor se zabývá
také rolí znalců, kteří měli před nástupem vědeckých metod často jako jediní
moc prohlásit dílo za originál daného mistra. Jejich slovo pak v průběhu dvacátého
století sláblo v souvislosti s nástupem moderní vědecké analýzy. Vědci
jsou schopni odhalit přítomnost barev, jež nemohly být v dané době
použity, nebo rentgenovými snímky odhalit přemalování díla či absenci přípravných
črt, které svědčí o padělku.
Vzhledem k tomu, že padělatelství
uměleckých děl je rozsáhlou kapitolou, rozhodl se autor rozdělit knihu na
několik kapitol, myšlenkově sjednocující nejrůznější příběhy a motivace
padělatelů. Génius je kapitolou věnovanou umělcům, kteří pracovali na vlastní
originalitě neškodným napodobováním svých mistrů (Michelangelo, „renesanční“
šperkař Reinhold Vasters, sienská padělatelská škola, Jef van der Veken a
záhada kolem Gentského oltáře). Další kapitola Pýcha pojednává o pyšných
znalcích, sběratelích a obchodnících, kteří nepravdivě označí dílo za originál
(příběh americké La Belle Ferronniére, vztah Dalího a Pitxota, Warholova nadace,
falza ve významných muzeích – např. Gettyho Kúros).
Kapitola Odplata je inspirována
příběhy zneuznaných umělců, kteří se rozhodli pomstít uměleckému světu tak, že
napálí odbornou veřejnost a dokážou tak svoji uměleckou nadřazenost. Tato
kapitola pojednává i o slavné kauze Han van Meegerena, který tvořil obrazy ve
stylu Vermeera. Tento případ je českým čtenářům známý i díky dílu Dobrodružství
kriminalistiky pojednávající o metodě rentgenologie (Paprsek). Autor nezapomíná
ani na slavného padělatele Hebborna a padělatelskou rodinu Greenhalgů, která
padělala množství uměleckých artefaktů v zahradní kůlně (Risley Park Lanx –dekorativní
talíř z dob římské okupace Británie nebo např. Amarnskou princezu - egyptskou
sošku z vápence).
Kapitola Sláva pojednává o těch
padělatelích, kteří se po odpykání trestu stávají jakýmisi hrdiny a zahajují
novou kariéru (Lothar Malskat, Ken Perenyi či Mark Landis). Další kapitola
Zločin nevynechává konec Knoedlerovy galerie, uznávané americké galerie, která doplatila
na vědomé obchodování s padělky. O umělcích, kteří byli někým
zmanipulováni či svedeni na padělatelské scestí pojednává kapitola Oportunismus
(např. sochař Alceo Dossena). Obecně vžitou představu, že hlavním důvodem padělatelství
jsou peníze, vyvrací stejnojmenná kapitola, neboť vidina výdělku bývá cílem
začínajícího padělatele jen velmi zřídka.
Přepisování historie je námětem
poslední kapitoly, v nichž autor pojednává o padělatelství v oblasti historie
(Protokoly sionských mudrců), jazyků (nález Dáckých olověných destiček),
rukopisů (Hitlerovy deníky, padělání Shakespeara), relikvií (Turínské plátno,
Jakubovo osuárium) a vědeckých objevů (piltdownský člověk či fosilie
archaeoraptora). Škoda jen, že zde autor nezpracoval nám tak známý příběh rukopisů Královédvorského a Zelenohorského...
Umění falzifikace je poučné a
často dobrodružné čtení. Bude bavit všechny milovníky umění i laiky. V příbězích
jednotlivých padělatelů nechybí detektivní napětí, překvapivé odhalení i
pozoruhodná výprava do padělatelovy mysli a jeho motivace. Autor odhaluje triky a metody práce padělatelů
a popisuje, jak byli nakonec dopadeni (pomocí precizní policejní práce, vědeckých
metod,…). Kniha Zlín přišla s velmi příjemnou knihou z nakladatelství
Phaidon, která mi námětem připomněla další zdařilý titul Galerie zmizelého
umění od Simona Houpta.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)