Umění falzifikace – myšlení, motivy a metody padělatelských mistrů - Noah Charney (kniha měsíce června 2016)

Noah Charney je odborníkem v oblasti trestných činů souvisejících s uměním a taktéž zakladatelem Association for Research into Crimes against Art, ARCA. Bohaté zkušenosti kunsthistorika i odborníka v oblasti kriminality uměleckých děl využil při sepsání knihy Umění falzifikace uvozené citátem Picassa „špatní umělci kopírují, dobří kradou“.

Kniha se zabývá dějinami padělání uměleckých děl od starověku až do současnosti, přičemž se snaží odhalit, co nás na padělání fascinuje. Autor úvodem pojednává o rozdílu mezi padělkem (záměrné vytvoření podvodného díla) a podvrhem (pozměněné či jinak upravené originální dílo) a rozlišuje také uvádění klamavých údajů o díle a falešné přiřazení díla určitému umělci. Padělatelství bylo známé již ve starověkém Řecku a později i v Římě, kde se napodobovaly ceněné řecké originály (takovouto sochu - Spícího Erota - vytvořil mimo jiné i Michelangelo). Ve středověku se pak nejčastěji padělaly náboženské relikvie a listiny.  Neopominutelný je také fakt, že v dřívějších dobách bylo napodobování mistra v dílně (a jeho překonání) základním způsobem, jak tříbit svoji dovednost. Autor se zabývá také rolí znalců, kteří měli před nástupem vědeckých metod často jako jediní moc prohlásit dílo za originál daného mistra. Jejich slovo pak v průběhu dvacátého století sláblo v souvislosti s nástupem moderní vědecké analýzy. Vědci jsou schopni odhalit přítomnost barev, jež nemohly být v dané době použity, nebo rentgenovými snímky odhalit přemalování díla či absenci přípravných črt, které svědčí o padělku.

Vzhledem k tomu, že padělatelství uměleckých děl je rozsáhlou kapitolou, rozhodl se autor rozdělit knihu na několik kapitol, myšlenkově sjednocující nejrůznější příběhy a motivace padělatelů. Génius je kapitolou věnovanou umělcům, kteří pracovali na vlastní originalitě neškodným napodobováním svých mistrů (Michelangelo, „renesanční“ šperkař Reinhold Vasters, sienská padělatelská škola, Jef van der Veken a záhada kolem Gentského oltáře). Další kapitola Pýcha pojednává o pyšných znalcích, sběratelích a obchodnících, kteří nepravdivě označí dílo za originál (příběh americké La Belle Ferronniére, vztah Dalího a Pitxota, Warholova nadace, falza ve významných muzeích – např. Gettyho Kúros).

Kapitola Odplata je inspirována příběhy zneuznaných umělců, kteří se rozhodli pomstít uměleckému světu tak, že napálí odbornou veřejnost a dokážou tak svoji uměleckou nadřazenost. Tato kapitola pojednává i o slavné kauze Han van Meegerena, který tvořil obrazy ve stylu Vermeera. Tento případ je českým čtenářům známý i díky dílu Dobrodružství kriminalistiky pojednávající o metodě rentgenologie (Paprsek). Autor nezapomíná ani na slavného padělatele Hebborna a padělatelskou rodinu Greenhalgů, která padělala množství uměleckých artefaktů v zahradní kůlně (Risley Park Lanx –dekorativní talíř z dob římské okupace Británie nebo např. Amarnskou princezu - egyptskou sošku z vápence).


Kapitola Sláva pojednává o těch padělatelích, kteří se po odpykání trestu stávají jakýmisi hrdiny a zahajují novou kariéru (Lothar Malskat, Ken Perenyi či Mark Landis). Další kapitola Zločin nevynechává konec Knoedlerovy galerie, uznávané americké galerie, která doplatila na vědomé obchodování s padělky. O umělcích, kteří byli někým zmanipulováni či svedeni na padělatelské scestí pojednává kapitola Oportunismus (např. sochař Alceo Dossena). Obecně vžitou představu, že hlavním důvodem padělatelství jsou peníze, vyvrací stejnojmenná kapitola, neboť vidina výdělku bývá cílem začínajícího padělatele jen velmi zřídka.

Přepisování historie je námětem poslední kapitoly, v nichž autor pojednává o padělatelství v oblasti historie (Protokoly sionských mudrců), jazyků (nález Dáckých olověných destiček), rukopisů (Hitlerovy deníky, padělání Shakespeara), relikvií (Turínské plátno, Jakubovo osuárium) a vědeckých objevů (piltdownský člověk či fosilie archaeoraptora). Škoda jen, že zde autor nezpracoval nám tak známý příběh  rukopisů Královédvorského a Zelenohorského...

Umění falzifikace je poučné a často dobrodružné čtení. Bude bavit všechny milovníky umění i laiky. V příbězích jednotlivých padělatelů nechybí detektivní napětí, překvapivé odhalení i pozoruhodná výprava do padělatelovy mysli a jeho motivace.  Autor odhaluje triky a metody práce padělatelů a popisuje, jak byli nakonec dopadeni (pomocí precizní policejní práce, vědeckých metod,…). Kniha Zlín přišla s velmi příjemnou knihou z nakladatelství Phaidon, která mi námětem připomněla další zdařilý titul Galerie zmizelého umění od Simona Houpta.

Komentáře