úterý 26. července 2016

Paměti Barry-Lyndona – W. M. Thackeray (kniha měsíce července 2016)

W. M. Thackerayho znají čtenáři především díky jeho nejslavnějšímu dílu, satirické kritice anglické společnosti, Jarmarku marnosti. Paměti Barry-Lyndona možná nejsou tolik známé, že se ale jedná o výjimečnou látku, dokazuje také to, že si ji pro filmové zpracování vybral jeden z nejslavnějších režisérů dvacátého století Stanley Kubrick.

Kniha je fiktivní biografií zchudlého šlechtice Barryho odehrávající se v 18. století v Irsku, Anglii a kontinentální Evropě. Barry pochází z irské rodiny odvozující svůj původ od údajně slavného rodu, který ale přišel na buben. To však Barrymu nebrání v tom, aby o sobě smýšlel jako o vznešeném pánu a šlechtici. Barry je smělý chvastoun, který sám sebe vidí jako chrabrého, krásného a smělého mladíka, který může dosáhnout všeho.  Při sebemenší, byť slovní, potyčce, kohokoli vyzývá k souboji, ve kterém vždy s převahou vyhrává. Jeden ze soubojů jej donutí opustit rodný kraj a naverbovat se do armády v Evropě. Právě na vojně se z naivního mladíka stává muž vědomě využívající situace. Jako člen vojenské posádky vykonává Barry různé služby, především však vyzvědačské. Když má špehovat pána de Balibari, poznává v něm svého strýce, se kterým začne nový život vyplněný hazardem a pobyty v šlechtických sídlech. Svůj přepychový život však Barry žije na úkor dluhů a směnek a rozhodne se najít bohatou nevěstu. Tou se má stát mylady Lyndonová, které Barry snaživě nadbíhá. Vykalkulovaný sňatek však přináší celou řadu nečekaných komplikací nejenom na cestě za získáním dědičného šlechtického titulu.

Vedli jsme ohromně příjemný život. Poznal jsem, že jsem vskutku urozený, podle toho, jak se mi zaměstnání zalíbilo – vždyť je to opravdu zaměstnání. Zdá se snad, že je to jen příjemná zábava, ale ujišťuji všechny lidi nízkého původu, kteří snad toto budou náhodou číst, že my lepší lidé musíme pracovat stejně jako oni. Vstával jsem sice teprve v poledne, ale což jsem nevysedal u karet dlouhu přes půlnoc? Mnohokrát jsme se dostali domů do postele, když vojáci už pochodovali z kasáren k rannímu raportu. Ó, jak mě to hřálo u srdce, když jsem před rozedněním slyšel troubit ranní budíček nebo viděl pluky, jak pochodovaly na cvičení, a když jsem si pomyslil, že se teď už nemusím podrobovat té odporné kázni, ale vrátil jsem se zas na místo společnosti, kam od narození patřím!“ (strana 166)


Kdo je Barry – Lyndon? Co touto postavou chtěl jeho tvůrce sdělit, a co řekne dnešním čtenářům? Zprvu složitě uchopitelná postava naivního sebevědomého floutka zraje neomylně k prospěcháři a drzému manipulátorovi. Za žádných okolností však Barryho neopouští vysoké mínění o něm samém. S tímto hrdinou nebudete sympatizovat, dost možná vám bude i protivný, ale v jeho sebevědomém vidění světa je zároveň také komika a přitažlivá výstřednost. Utvářet názor na tuto hlavní postavu si budete po celou dobu knihy. Podstatným klíčem k jejímu pochopení je podle mého názoru tato poznámka pod čarou:

Kdyby to byl býval obyčejný románový hrdina – jako například hrdinní mladíci, kteří vystupují v románech Scottových a Jamesových – nebylo by vůbec zapotřebí, abychom čtenáře seznamovali s osobností, která už byla tak často a tak kouzelně vylíčena. Opakujeme, že pan Barry-Lyndon nepatří k všedním hrdinům. Nechť se jen čtenář rozhlédne kolem sebe a sám sebe se zeptá: Copak v životě nemají úspěch darebáci stejně jako poctivci? Copak hlupáci nemají často větší štěstí než nadaní muži? A což není správné, aby badatel v oboru lidských povah vylíčil život i lidí této třídy, když naši spisovatelé tak rádi líčí činy princů z pohádek a podobných nemožných hrdinů? Vždyť je cosi naivního a prostoduchého v těch starých a oblíbených románech, v nichž princ z pohádky, obdařený všemi tělesnými a duševními přednostmi, je na konci svých dobrodružství zahrnut největším pozemským blahobytem. Autor takového románu si myslí, že pro svého milovaného hrdinu učiní bůhvíco, když z něho nakonec udělá lorda. Není to trochu ubohá představa o tom, co se nazývá summum bonum?“ ( strana 320)

Paměti Barry-Lyndona jsou zprávou o jednom ne-ctnostném, ne-morálním a ne-charakterním člověku, který přesto (a možná právě proto) dosahuje všeho, co si zamane. Nemá servítky, limity a ohledy, proplouvá životem s neuvěřitelnou lehkostí a dokáže se vyvléknout z každé svízelné situace. S Barry-Lyndonem nemusíme souhlasit, jeho praktiky se nám můžou hnusit, ale nemůžeme popírat, že svět je plný takových „hrdinů“ a že literární pomníky se nestaví jen ctnostným heroickým osobnostem konajícím neskonalé dobro. Život je dobro i zlo, láska i nenávist, pravda i lež a Barry-Lyndon je člověk, který žije v tomto světě. Zatímco výměnu identity s armádním důstojníkem můžeme vnímat jako šprým pro pobavení, později romanticky líčené příhody nesou znaky reálného vyhrožování, vyzvědačství a tyranie. Od lidí, kteří mu pomohli, se Barry odvrací a i se svojí manželkou a jejím synem zachází velmi špatně a necitlivě, rozkrádá rodinné jmění a pro peníze se neštítí kácet stoleté aleje. Barry-Lyndon je zkrátka osobnost, ale ne v tom dobrém slova smyslu. I když nevíme, zda nejsou jeho paměti pouhým výplodem bujné fantazie jednoho zchudlého Ira, zůstal Thackeray v jeho ztvárnění nekompromisní až do konce. Ke zklamání mnoha čtenářů nespěje hrdina k pokání za své hříchy a omluvě za svůj bídný život. V tom i lecčem jiném má Barry-Lyndon hodně společného s P. Švajcarem, hlavní postavou románu Neviditelný od Jaroslava Havlíčka. Tyto postavy jsou zaslepené vlastními zájmy, sledují pouze střelku vlastního kompasu prospěchu. Jak s těmito „nehodnými“ hrdiny jejich tvůrci naloží a zda je přece jen stihnou „spravedlivým osudem“ ale nechci prozrazovat. Jedno je ale jisté, jedná se o výjimečné hrdiny a vhled do jejich bezzásadových myslí je neodolatelně návykový.      
Thackeray, W. M., Paměti Barry-Lyndona. Academia : Praha 2011. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)