úterý 20. září 2016

Případ kriminálního rady – Ladislav Fuks

Případ kriminálního rady je psychologickým románem o vztahu otce a syna. Otec je vrchním kriminálním radou a syn je dospívajícím mladíkem, který vyrůstá bez matky v bezútěšné domácnosti s komorníkem a služkou. Viky si uvědomuje despotismus svého otce a snaží se z něj vymanit různými způsoby. Jedním z nich se snaha vyšetřit případ dvou dětských vražd dříve, než vraha odhalí otec, aby jej ponížil. Se svým kamarádem Viky plánuje dobrodružnou cestu do Smyrny a Istanbulu, kterou mu však otec zakáže. Viky osciluje mezi odporem k otci a jakousi zdrženlivou umírněností. Pátrání po vrahovi dále pokračuje, avšak bezvýsledně. Viky se nakonec vzdává svého plánu na odhalení vraha, přestože ke dvěma vraždám přibyde ještě třetí. Viky se nakonec od otce odloučí ale za zcela jiných dramatických okolností.
 
 
Případ kriminálního rady je typický „fuksovský“. Téma napjatého vztahu otce a syna uchopuje po svém, velmi netradičně. Příběh je celkem přístupný, nicméně není příliš dramatický a svoji atmosféru buduje velmi pomalu. Děj není zasazen do žádné přesně určené doby ani existujícího města (podle narážek na vánoční výlohy s pyramidami exotického ovoce a obchodu M&S, by se mohlo jednat o Anglii, což však vylučují názvy vesnic, kde dojde k vraždám). Fuks textu dodává na lyričnosti pomalým tempem a opakovanými slovními obraty, které mě ale osobně trochu otravovaly (výlet do Smyrny a Istanbulu, padání snížku, chození po krčmách). Jako vždy je text fuksovsky podivný, temný, bezútěšný, zasažen kdesi na pomezí reality a fikce. Rovněž vyvrcholení knihy je tradiční mystifikací. Rozhodně nesdílím názor, že má kniha jasný závěr tak, jak je popsán v rozuzlení zápletky na wikipedii. Podle mého názoru připadají v úvahu tři možné konce románu, z nichž ten popsaný na wikipedii pečlivému čtenáři nepostačí.

 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)