Případ kriminálního rady – Ladislav Fuks
Případ kriminálního rady je
psychologickým románem o vztahu otce a syna. Otec je vrchním kriminálním radou
a syn je dospívajícím mladíkem, který vyrůstá bez matky v bezútěšné domácnosti
s komorníkem a služkou. Viky si uvědomuje despotismus svého otce a snaží
se z něj vymanit různými způsoby. Jedním z nich se snaha vyšetřit
případ dvou dětských vražd dříve, než vraha odhalí otec, aby jej ponížil. Se
svým kamarádem Viky plánuje dobrodružnou cestu do Smyrny a Istanbulu, kterou mu
však otec zakáže. Viky osciluje mezi odporem k otci a jakousi zdrženlivou
umírněností. Pátrání po vrahovi dále pokračuje, avšak bezvýsledně. Viky se nakonec
vzdává svého plánu na odhalení vraha, přestože ke dvěma vraždám přibyde ještě
třetí. Viky se nakonec od otce odloučí ale za zcela jiných dramatických okolností.
Případ kriminálního rady je
typický „fuksovský“. Téma napjatého vztahu otce a syna uchopuje po svém, velmi
netradičně. Příběh je celkem přístupný, nicméně není příliš dramatický a svoji
atmosféru buduje velmi pomalu. Děj není zasazen do žádné přesně určené doby ani
existujícího města (podle narážek na vánoční výlohy s pyramidami exotického
ovoce a obchodu M&S, by se mohlo jednat o Anglii, což však vylučují názvy
vesnic, kde dojde k vraždám). Fuks textu dodává na lyričnosti pomalým
tempem a opakovanými slovními obraty, které mě ale osobně trochu otravovaly
(výlet do Smyrny a Istanbulu, padání snížku, chození po krčmách). Jako vždy je
text fuksovsky podivný, temný, bezútěšný, zasažen kdesi na pomezí reality a
fikce. Rovněž vyvrcholení knihy je tradiční mystifikací. Rozhodně nesdílím
názor, že má kniha jasný závěr tak, jak je popsán v rozuzlení zápletky na wikipedii.
Podle mého názoru připadají v úvahu tři možné konce románu, z nichž ten
popsaný na wikipedii pečlivému čtenáři nepostačí.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)