sobota 21. ledna 2017

Selský baroko – Jiří Hájíček

Selský baroko – první setkání s Jiřím Hájíčkem a první román z volné venkovské trilogie, kterou spisovatel v roce 2016 dovršil románem Dešťová hůl. Selský baroko je historickou reflexí kolektivizace v 50. letech, kdy byli bohatí sedláci (označovaní jako kulaci) zbavováni své půdy a často také vysídlováni. Do této temné minulosti se nechtěně vydává ústřední postava románu Pavel Straňanský, genealog. Veškerý čas tráví po archivech a pro bohaté cizince sestavuje rodokmeny. Jednoho dne však přijde zvláštní objednávka, která má kompromitovat jistého kandidáta v komunálních volbách. Odtud se Pavel vydává po stopách Rozálie Zandlové a kousek po kousku rozkrývá dávnou minulost, v níž hlavní roli hraje udavačství, vina a pomsta.

Pavel se v archivu seznamuje s Danielou, které pomáhá sestavit rodokmen. Od navázání vtahu se ale drží dál, neboť mu Daniela v mnohém připomíná nepovedené manželství s Andreou. Ideální vztahy nepanují ani v rodině. Bratr Pavlovi vyčítá, že odešel studovat, naživí se ničím pořádným a nestará se o  rodnou půdu.


Selský baroko zpracovává neobvyklý námět, a přece tak bytostně svázaný s našimi dějinami. Temná historie kolektivizace ožívá i po desítkách let a stále silně ovlivňuje životy dalších generací. Pocit křivdy a touha po zadostiučinění jsou hnacím motorem potomků tehdejších sedláků, avšak skutečnost není černobílá. Tam kde je přesvědčení o udavačství je i druhá strana mince, jiný osud a jiná motivace. Na čí straně je vlastně pravda nelze s jistotou říct a vynést konečný rozsudek je nemožné.

Selský baroko mne zaujalo a tématem si mě získalo. Přesto si myslím (teď, když mám srovnání s dalšími dvěma romány vesnické trilogie), že je tato kniha nejslabší. Nejde tak ani o téma, jako o zpracování, které se oproti Rybí krvi a Dešťové holi zdá být spíše plošší. Rovněž hlavní postava genealoga Pavla mi nepřirostla k srdci tak jako hlavní postavy zbývajících románů. V Selským baroku autor nicméně předznamenává významná témata, která neopouští ani v Rybí krvi či Dešťové holi, a která jeho romány dělají výjimečnými - mimořádný zájem o půdu, vesnici, nedávnou českou historii, složité rodinné vztahy, snaha o dosažení harmonie a nalezení sebe sama v přítomnosti  a konečně vykořenění ze ztráty vesnické domoviny, která symbolizuje mravní čistotu a identitu hrdinů.  


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)