Tři lekce od Madame Chic

Když Jennifer L. Scottová odjela na studijní pobyt do Paříže, ještě nevěděla, že jednou o této životní zkušenosti napíše sérii knížek o všudypřítomné Madame Chic. Madame Chic je chimérickým arbitrem vkusu, záhadnou pařížskou ženou, které se daří být stále krásná, na úrovni a k tomu perfektně zvládat domácnost.  Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži je první knihou ze série a jsou v ní všechna esenciální témata, které autorka rozvíjí v dalších dvou dílech. V kostce je kniha o tom, jak si vychutnávat život, kultivovat svoji osobnost, a přitom s grácií vyřizovat každodenní záležitosti. Já jsem k těmto knihám měla zprvu despekt, podle obalů mi přišly jako červená knihovna a neměla jsem je chuť číst. O jednom víkendu jsem ale hledala něco zábavného a nenáročného a padla mi do ruky právě Madame Chic. Knížku jsem přečetla na jeden zátah a musela jsem přiznat, že je to docela zábavné čtení, oddechové, a přitom ne bezobsažné. Je mi sympatická myšlenka, že se autorka zabývá něčím tak zdánlivě obyčejným jako každodenním životem. Existuje hodně knih o tom, jak se dobře oblékat, krásně malovat nebo si vysportovat tělo, ale kolik knih je o tom, jak ráno vstát, jít do práce, přijít z práce, starat se o domácnost a v tom všem si najít chvilku pro sebe a užívat si i této rutiny? Madame Chic rozhodně není žádným dogmatickým návodem, ale podle mě si v ní každá žena něco najde. A to z ní děla ideálního adepta na knižní dárek pro ženy jakéhokoli věku. V zábavné formě se skrývají chytré myšlenky ženy, která není z jiné planety, ale je podobná jako její čtenářky. Jisté specifikum je, že kniha byla napsána pro americké publikum, takže spousta věcí nebude Evropankám na rozdíl od Američanek připadat tak neznámá (vaření, vliv nekomerční kultury apod.). Kniha není o tom jak dobře vypadat a pečovat o domácnost po vzoru Stepfordských paniček, je to hlavně o tom, aby si ženy našly čas na sebe, věnovaly se svým koníčkům a nežily na úkor své rodiny, které se tak rády obětují. Myslím, že už přišla doba, kdy ženy mohou dosahovat skvělých kariérních výsledků, ale mít i prostou radost z toho, že se jim povedl upéct perfektní koláč.

První díl vychází z autorčiných zážitků z Paříže, kde žila v rodině Chic. Právě tam se naučila savoir vivre. Samozřejmě si můžete klidně přečíst další díly, ale byla by škoda připravit se o autorčiny pařížské postřehy. Snad nemusím dodávat, že pro milovníky Paříže a Francie je tato kniha must have.

Druhý díl je podle mne nejlepší, protože se autorka posbírané zkušenosti v Paříži snaží aplikovat na svůj život v Americe, nyní s manželem a dvěma dětmi, což je samozřejmě o hodně složitější. Zaměstnaným ženám starající se o rodinu bude tento díl určitě nejbližší. Část knihy pojednává o domu a druhá o vykonávání každodenních rutinních záležitostí. Přes úklid se autorka dostává k myšlenkám o hromadění věcí a šatníku o deseti kusech, což je mi – jako čtenářce Marie Kondo – více než sympatické. Scottová v úvodu trefně popisuje její úpornou snahu o dosažení harmonie v sobě samé i ve svém domově. Trochu moc mi možná přišla autorčina přehnaná pořádkumilovnost, což přičítám tomu, že je matkou v domácnosti a nemá osmihodinovou pracovní dobu. V části o rutinních činnostech se autorka zamýšlí nad všednodenními povinnostmi a přináší tipy, jak si je zpříjemnit od ranního vstávání po ukládání se do postele. Některé rady se nutně musí zdát trochu jako sci-fi (kdo má čas si s přáteli dávat čaj o páté?!), ale na druhou stranu je mi sympatická snaha autorky o odklon od moderních technologií k setkávání se, procházkám a ručně psaným dopisům.


Třetí díl aneb S Madame Chic na úrovni nemohu doporučit. Podle mého názoru je to tak trochu mlácení prázdné slámy. Téma už se vyčerpalo a kniha je v podstatě o etiketě. Takže jestli jste slušně vychovaná, tak se z této knihy nic nového nedozvíte. Sama o sobě neurazí, ale podle mě by to byly vyhozené peníze.

Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži a S Madame Chic doma však mohu doporučit. Není to žádná vysoká literatura, ale ty knihy mají lehký esprit, jsou zkrátka Je ne sais pas quoi. Je to pohodové čtení, u kterého se pobavíte a možná se i nad nějakými věcmi ze svého života zamyslíte. Všichni rádi vzpomínáme na dovolené, oslavy, vyročí... Ale život je z 99% vyplněn každodenní rutinou. A najít krásu a vděčnost právě v těchto okamžicích je skutečným klíčem ke štěstí a spokojenosti. Jak sama autorka říká:

Nezapomínejte, že chic je mít vnitřní klid, bez ohledu na okolnosti. To neznamená, že bychom se neměly postavit za to, v co věříme. Neznamená to, že nejsme aktivní. Znamená to, že kráčíme světem s určitým záměrem a že bez ohledu na překážky, které nás potkají, bez ohledu na to, jak vyčerpané se cítíme nebo jak nám bylo ukřivděno, dokážeme každičký okamžik dne mít svůj vnitřní klid a jednat s jasnou myslí. K tomu se ovšem nemůžete dopracovat, pokud každičký den nevěnujete čas tomu, abyste svou mysl zklidnila. Abyste si uvědomovala komičnost i tragiku svých vlastních myšlenkových vzorců. Abyste pouze seděla, viděla věci z odstupu a cítila vděčnost. Tak to dneska zkuste. Pokuste se sedět v klidu, třeba jen minutu. Je to první krok k vnitřnímu klidu.


Scottová Jennifer L. S Madame Chic doma. Strana 198


Komentáře