čtvrtek 1. června 2017

Ztracené město v Amazonii – David Grann

Když se David Grann pustil po stopách anglického badatele P.H. Fawcetta, kterého ve dvacátých letech 20. století doslova pohltil amazonský prales, netušil, že se jeho kniha v roce 2009 vyšvihne na čtvrté místo New York Times bestsellerů a stane se předlohou pro film Ztracené město Z (2016). Kniha se stala úspěšnou hlavně atraktivním tématem, přičemž její podtitul „A Tale of Deadly Obsession in the Amazon“ trefně vystihuje osud jejího hlavního hrdiny – posledního viktoriánského badatele H.P.Fawcetta, který celý život snil o tom, že nalezne v amazonské džungli pozůstatky ztracené civilizace. Ve svých poznámkách nazýval toto ztracené město „Z“. Amerického novináře Davida Granna jeho osud zaujal natolik, že dočasně opustil své domácí pohodlí a vydal se hledat odpověď na otázku, která vzrušuje veřejnost již desítky let: proč se Fawcett nevrátil z poslední amazonské výpravy a co se mu přihodilo.

Bez nadsázky je Fawcett esencí dobrodružství, počínaje jeho mládím prožitým na Srí Lance, přes jeho posedlost po nalezení mýtického světa, a v neposlední řadě i jeho zmizením, které zůstalo dodnes neobjasněno. David Grann se vydal za Fawcettovou rodinou a nakonec i do amazonské džungle na místa, kde byl Fawcett naposledy spatřen. Nebyl to zrovna lehký úkol, protože Fawcett úmyslně neuváděl přesná místa svého pobytu, neboť nechtěl riskovat, že jej někdo v jeho plánu předhoní. Grann od začátku vytváří umnou koláž příběhů v příběhu, které nakonec vykrystalizují ve dvě hlavní roviny – příběh Fawcetta a příběh samotného spisovatele, který se snaží odhalit tajemství jeho zmizení. Ztracené město v Amazonii je populárně naučnou knihou, která mě bavila od začátku do konce. Vliv na to mělo možná i to, že jsem jako první viděla film, takže jsem nemusela tolik přemýšlet nad příběhem a mnohem více jsem si užívala drobné odbočky a poznámky, zkrátka to, co se do filmu obvykle nevleze. O skutečnosti, že Grann k tématu přistoupil velmi pečlivě, svědčí i jeho znalosti historie. Čtenář se tak dozví, jak nemilosrdně pralesy ovládali kaučukoví baroni, jakým neuvěřitelným podmínkám byli badatelé vystaveni v džungli a jak byli domorodí indiáni vyvražďováni a mučeni ještě ve 20. století. Velmi zajímavé jsou také etnografické exkurzy, představení pralesa nikoli jako ráje na zemi ale „zeleného pekla“, historické odkazy k prvním conquistadorům, vnímání indiánů z pozice západního světa přesvědčeného o své nadřazenosti i teorie geografického determinizmu. Vážnost Grannova záměru dokresluje také skutečnost, že vyhledal uznávaného amazonského archeologa Michaela Heckenbergera, jehož zjištění jsou pozoruhodně blízká těm Fawcettovým.    


Film sice končí ztracením Fawcettovy tříčlenné expedice v džungli, avšak kniha pokračuje neméně rozsáhlou kapitolou o snaze tuto záhadu rozluštit. Grann shrnuje nejvýznamnější výpravy, které se Fawcettův konec snažily vypátrat, hovoří také o Fawcettově domnělém indiánském synovi i nalezených kosterních pozůstatcích. Protože se konec posledního viktoriánského badatele, který se ze své expedice v roce 1925 už nevrátil, nepodařilo nikdy spolehlivě vypátrat, zůstane Fawcett slavným „nikoli tím, co na světě odhalil, ale co utajil“. Osud Fawcetta, který se do amazonské džungle vypravil na začátku 20. století pouze s mačetou a kompasem, musel už ve své době působit romanticky. Přestože byl svému cíli nakonec mnohem blíž než si myslel, a mnohá tajemství byla objasněna, z atraktivity Fawcettova příběhu dosud nic nezmizelo.

Velcí predátoři však pro výpravu nepředstavovali to největší nebezpečí. Nejhorší byl neúnavný hmyz. Například jihoameričtí mravenci, oecodome cephalotes, dokázali během noci rozložit oblečení a batoh na jednotlivá vlákna. Další byli roztoči, kteří se na člověka přilepili jako pijavice (další pohroma), a blechy s červenými chlupy požírající tkáně lidského těla. Pak to byly mnohonožky, které vystřikovaly kyanid. Parazitující červi způsobující slepotu. Mouchy z čeledi vrtulovitých, které dokázaly kladélkem propíchnout oblečení a naklást vajíčka pod kůži, kde se vylíhly larvy. Téměř neviditelné koousavé mouchy, takzvané pium, po jejichž zásazích zůstávalo tělo výzkumníka poseté lézemi. A také „líbající brouci“, kteří koušou oběti do rtů a tím přenášející prvoky trypanosoma cruzi, trypanozoma americká, a člověk si myslí, že z džungle unikl bez újmy, ale teprve za dvacet let začně umírat na otékající srdce nebo mozek.“


Grann, David. Ztracené město v Amazonii. Víkend : 2010, strana 88. 


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)