čtvrtek 14. září 2017

Černý chlapec – Richard Wright

Černý chlapec patří ke klasice americké literatury. Román o dospívání černého chlapce na Jihu Spojených států byl poprvé vydán v roce 1945 a dnes je řazen k základním kánonům jižanské literatury. Kniha je charakterizována jako autobiografický román, přestože není úplně jasné, zda je v knize zachyceno čistě jen to, co autor zažil. V souvislosti s Černým chlapcem můžeme narazit na přiléhavý pojem „Fictionalized Biography“, tedy biografii s prvky fikce. 

Ať už se ale vede polemika o tom, do jaké míry je Černý chlapec autobiografický, popř. jaký je poměr fikce a skutečnosti, nejdůležitější bude vždy literární hodnota knihy a její sdělení. Černý chlapec je biografií v klasickém duchu, v románu jsou ale dvě pasáže, které jsou netypicky lyricky laděné („a byla to němá hrůza, tichounké násilí, jež mi zaplňovalo smysly, když se obrovské mlžiny zlata splavovaly k zemi z oblohy, přetížené hvězdami za tichých nocí…“, strana 17). Kniha není napsána nijak novátorsky, ale působí velmi autenticky a realisticky. Zprvu jsem nevěděla, co si o hlavním hrdinovi myslet, protože první vzpomínky patří tomu, jak v dětství podpálil dům a oběsil kočku… Ale naštěstí se děj rychle posunuje dál. Autor líčí, jak jej opustil otec a on skončil s bratrem v sirotčinci, než byla matka schopná s dětmi odjet ke své sestře. Richard je svědkem toho, jak se jeho strýc jednou „nevrátí“ ze svého podniku, který mu bílí závidí, a proto jej zastřelí. Celá rodina je pronásledována a musí odejít. Po matčině nemoci jsou chlapci nakrátko rozděleni, Richard se snaží chodit do školy a hledá příležitost, jak si přivydělat. Začíná číst knihy a objevovat svět literatury. Dokonce mu v místních novinách otisknou povídku. Co by to ale bylo za jižanský román bez všudypřítomné a tíživé zbožnosti. Richardova babička je adventistkou a chlapce fanaticky nutí vyznávat stejné náboženství. Její vidění světa je silně ovlivněno jejím nepřístupným náboženským přesvědčením, které však Richard odmítá.


Richard žije ve dvou světech, ve světě černých a ve světě bílých. Právě pasáže o tom, jak se k němu bílí chovali, jak si musel dávat pozor, aby je ničím nepopudil, aby se choval vždy přehnaně uctivě, odkrývají nejvíc z autenticity dospívaní černého chlapce na americkém Jihu. Člověk z těchto pasáží cítí velkou nespravedlnost, ponížení a pošlapání základních lidských hodnot. Nedá se ale říct, že by autor realitu líčil jednostranně, naopak nešetří ani své druhy, když jim vyčítá, že nejsou schopní vymanit se z bělošského područí, že se bělochům podbízejí a snižují svůj morální kredit tím, že lžou a kradou. I autor se přiznává k tomu, že sám ze zoufalství lhal a dopustil se krádeže. Bezvýchodnost amerického Jihu Richarda motivuje k tomu, aby s matkou, tetou a bratrem odešel na Sever, přestože tato cesta je velmi nelehká. Odchodem do Chicaga kniha končí, přesto na ni v jiných vydání knihy navazuje druhá část „The Horror and the Glory“.

Černý chlapec je kniha, po které už dnešní čtenáři nejspíše moc často nešáhnou, přesto má co nabídnout. Je především silným svědectvím o tom, jak těžký život mělo černošské obyvatelstvo ve 20. letech 20. století na americkém Jihu. Je knihou o uvědomění si vlastní hodnoty, důstojnosti a právu na spokojený život.   

Opouštěl jsem Jih, abych se vrhl do neznáma, abych narážel na okolnosti, které budou ode mne požadovat odlišné odpovědi. A bude-li mi dopřáno setkat se s dostatkem odlišných projevů a způsobů života, potom se možná postupně a pomaloučku poučím, kdo vlastně jsem, kým a čím být mohu a dovedu. Neopouštěl jsem Jih proto, abych zapomněl na Jih, ale proto, abych mu snad jednou porozuměl, abych pochopil, co jeho zvířecky krutá ztrnulost udělala mně, všem svým dětem. Prchal jsem, aby otupělost mého obranného žití mohla roztát a dopřála mi procítit bolest – po letech a daleko – kterou bez výjimky a beze zbytku značí žití na Jihu.“


Wright, Richard. Černý chlapec. Družstevní práce, 1947. Strana 379



Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)