Naposled – Charles Burns

Výrazný představitel amerického undergroundového komiksu Charles Burns se českým čtenářům představuje už čtvrtým titulem. Komiks Naposled vyšel v nezávislém nakladatelství Trystero díky crowdfundingové sbírce na hithitu. Velkorysé celobarevné vydání komiksu opravdu sluší a je radost jím jen listovat.

Naposled je příběhem o selhání mladého umělce, pokřivenou reminiscencí na legendárního Tintina i výpravou do děsivého fantaskního světa. To vše se míchá dohromady zprvu zdánlivě nesourodě, avšak čím více se příběh chýlí ke konci, tím více do sebe jednotlivé linky začínají zapadat. Naposled určitě není komiksem na první přečtení, protože se v něm skrývá celá řada odkazů, vizuálních nápadů i sdělení, která nejsou zprvu ihned zřejmé. Hlavní hrdina Doug se snaží dát psychiky dohromady po rozpadu vztahu s dívkou Sárou, která je pronásledována násilným ex-přítelem. Doug musí čelit nejen fyzickému napadení, ale i osobnímu selhání, které se v děsivé podobě odráží ve snových pasážích. V nich se Doug objevuje jako jakýsi Tintin ve světě podivně připomínajícím tento slavný komiks. Akorát s tím rozdílem, že se nevydává za lákavými dobrodružstvími, ale ocitá se tváří v tvář svým nejděsivějším nočním můrám. Surreálné výjevy, situace i postavy vzbuzují až fyzický odpor a hnus. Burns se zřejmě v této poněkud nevšední poetice cítí jako doma. Právě v tomto světě upside-down se Doughovi promítají v jakési instantní až brutální podobě důsledky jeho činů, vzpomínky, neschopnost se vzepřít a nést odpovědnost. Sám Doug je postavou, která je rozpolcená, na jednu stranu s ním může čtenář soucítit, když musí nenadále čelit nezaviněné situaci v podobě násilnického ex své nové dívky, v určitém momentu však neomluvitelně selhává. Tato neschopnost jej mučivě dohání nejen ve snech, kde se mu v neustálých obměnách připomíná motivy smrti, lidského plodu, krve, vajíček….

Na psychické problémy Douga čtenář nazírá retrospektivně, přičemž chvíli trvá, než příběh začne dávat nějaký smysl. Přesto je komiks od prvního okénka zvláštně podmaňující, k čemuž přispívá jistě i čistý vizuál bez zbytečných okras. Příběh sám o sobě není příliš složitý, i když sleduje více linek včetně té poněkud obligátní, v níž je krátce naznačen složitý vztah s otcem. Mnozí tento komiks asi neskousnou, protože skutečně naplňuje znaky artového, alternativního komiksu. Osobně mám ráda literární výlety do obskurních, fantaskních a absurdních světů (Konec světa & Hard-boiled Wonderland od H. Murakamiho, Písečná žena od K. Abeho, Tatarská poušť od D. Buzzatiho,…), takže snové vize – i když děsivé – mne bavily do posledního okénka.