neděle 18. února 2018

Barevný závoj – W. Somerset Maugham

Jedenáctý román W. Somerseta Maughama Barevný závoj poprvé vyšel v roce 1925, přičemž česky byl publikován již v roce 1929. Somerset Maugham byl ve své době velmi populární a ve 30. letech byl nejlépe placeným britským autorem. Jeho styl byl přímý bez zbytečných kudrlinek s důrazem na psychologii postav, přičemž jeho romány, které můžeme označit za klasické, stojí v kontrastu k novým „moderním“ románům dalších britských autorů jako byl Joyce nebo Woolfová. 

Romány Somerseta Maughama jsou často autobiografické, přičemž v Barevném závoji autor zúročil svůj pobyt ve východní Asii a rovněž studium medicíny. Předobrazem k románu mu byl úryvek z Dantova Pekla, který v něm podnítil představivost. Vlivem toho se jedná o jediný autorův román, kde začíná od příběhu a nikoli od postav. Barevný závoj dostal název podle sonetu P. B. Shelleyho („… barevný závoj, který ti, kdo žijí, zvou životem“) a je moderním románem o vztahu dvou odlišných lidí. Ty lidé kupodivu spojuje manželský svazek, avšak zatímco se starší bakteriolog Walter do své choti skutečně zamiloval, Kitty si sňatek vybrala jako způsob k vymanění se z rodinných pout a společenskému postupu. Po svatbě Walter s Kitty odjíždějí do koloniální Číny. Rezervovaný a přemýšlivý Walter je opakem Kitty, která touží po zábavě a povyražení. Záhy svého manžela začne podvádět s ženatým Charliem Townsendem, který dává na obdiv vysoké společenské postavení. Kitty je do Charlieho bezhlavě zamilovaná a neuvědomuje si, že zašla příliš daleko. Svého manžela obviňuje ze zbabělosti, citového chladu a nespolečenskosti. Pošetilé Kitty se však milostný románek vymstí, neboť Charlie si je dobře vědom svého postavení, které nechce ztratit a už vůbec ne pro jednu z mnoha milostných avantýr. Walter, který nevěru odhalí, Kitty postaví před volbu, buď se Charlie rozvede se svou ženou a vezme si Kitty, nebo zůstanou spolu a odejdou do čínské provincie, kde zuří cholera. Když je Charlie postaven před volbu rozvodu s manželkou nebo vztahu s Kitty, dává přednost svým vlastním potřebám a Kitty nezbyde nic jiného, než svého muže následovat do nákazou zamořené oblasti.

Přesun do cholerou zasažené oblasti pro Kitty představuje životní zlom, jednak se musí vyrovnat se ztrátou Charlieho, který se k ní zachoval sobecky, ale také se obává o svůj život. Kitty se cítí jako oběť, brzy si však uvědomuje, čeho se dopustila. Walter se nyní plně věnuje boji proti nemoci a se svojí manželkou žije v jakémsi neutrální vztahu, v němž se snaží zakrýt své zlomené srdce. Kitty si začíná uvědomovat svoji pošetilost a povrchnost. Přesun do izolované oblasti je pro ni příležitostí k přemýšlení, pokoře i novému začátku. Kitty si překvapivě uvědomuje, že chce také pomáhat a být užitečná. Vezmou ji proto mezi sebe řádové sestry, u nichž vychovává děti. Kitty spěje ke smíření, které je však narušeno tragickými událostmi, v jejichž světle bude Kitty postavena před nové zkoušky.



Barevný závoj je v první polovině milostným románem, kde je Kitty vylíčena jako nesnesitelná a znuděná manželka. O Walterovi se toho moc nedozvídáme, a když, tak jen jaksi nepřímo. I tak je to ale dost, abychom poznali, že každý z nich je jiný. Walter však v sobě nese upřímnou lásku, kterou k němu Kitty nikdy nechovala. Určitý náznak opaku vyplývá z druhé části knihy, kde dochází ke Kittyně prozření. Ke slovu se dostávají její lepší stránky a rovněž laskavost a obdiv k Walterovi. Dozvídáme se také něco o jejím rodinném zázemí, z něhož vyplývá citová vychladlost a matčina manipulativnost. Odchod s Walterem je sice pro Kitty cestou pokání, avšak život se ubírá svými vlastními cestami, kde ne každému je dovoleno zcela odčinit své hříchy. V tomto smyslu je Somerset Maugham velmi realistický a nedovoluje Kitty skutečně zakusit sílu odpuštění. Nevydává se tedy po očekávané cestě vyústění milostného dramatu, ale nechá jej zcela bez příkras působit na čtenáře. Je pravdou, že psychologie postav je propracovaná, ale velkou část si musí čtenář domyslet. 

Nemohu se vyhnout srovnání s filmovým zpracováním s Naomi Watts a Edwarden Nortonem. Vizuálně je film velmi povedený a líbí se mi hudební složka, bohužel film nezobrazuje složitost vztahu tak, jak jej Maugham napsal. V kritické momenty se hlavním postavám dostává rozřešení, v knize však k takové katarzi rozhodně nedochází. Kitty je zde zobrazena možná trochu smířlivěji a Walter naopak surověji. Ke slovu se dostává politické téma a léčba cholery, zatímco v knize jsou tato témata spíše v pozadí. Samotný závěr filmu pak ukazuje Kitty v lepším světle, než v jakém ji viděl samotný autor. Pokud se však vrátím ke knize, mohu ji doporučit jako klasický román v tom nejlepším slova smyslu. Nečekejte však triviální lovestory a la červená knihovna.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)