úterý 27. února 2018

Severní vody – Ian McGuire


Pohleďte na toho muže…“ Takto s takřka biblickým rozmachem začíná temný příběh o velrybářské lodi směřující do arktických vod. Hned úvodní kapitola čtenáře svojí atmosférou vtáhne do špinavého přístavního města, v němž se potloukají různé existence, které se sejdou na palubě Dobrovolníka. Ten v roce 1859, kdy již slavná doba velrybářství upadá, směřuje do severních vod.

Jako lodní lékař se přihlásí Patrick Sumner, jehož vojenská kariéra se ocitla v troskách. Ze svého neúspěšného indického tažení si přiváží závislost na opiu a především touhu v arktických vodách utopit své nešťastné vzpomínky. Motivace ostatních se řídí vidinou velkých úlovků a příslibu zbohatnutí. Tuto motivaci mají i majitelé lodi, kteří skrývají mrazivou pravdu, o  skutečném poslání Dobrovolníka. Patrick Sumner sice není tak drsný a obratný jako velrybáři, jako jediný však odhalí, že pravé zlo není tam venku, ale na lodi a má lidskou podobu.



Severní vody Iana McGuirea jsou strhujícím příběhem, který v sobě míchá klasický dobrodružný román s jeho současnou realisticky pojatou podobou. Zároveň se v něm vine téměř detektivní linka spojená s určitou filozofickou hloubkou. Všechny tyto linky se vzájemně prolínají a vytváří komplexní příběh, který ve svém tempu ani na jedinou chvíli neustává. Postava Patricka Sumnera je komplikovaná, ale ne zase tolik, aby se s ním čtenář nemohl ztotožnit. Jeho tajemství z indického tažení motivuje jeho neoblomné jednání na lodi. Jeho snaha vypátrat a potrestat zlo je snahou odčinit jeho vlastní hříchy. Je postavou, na kterou by čtenář příliš nevsázel, přesto postupem děje prodělává neočekávanou fyzickou, ale hlavně mentální změnu. Především v závěru knihy, která je oproti předcházejícímu ději vypravěčsky lakonická, doslova pociťujeme Sumnerovu proměnu.

Ian McGuire nezapírá, že měl k napsání knihy několik inspiračních zdrojů (a ruku na srdce, kdo by si při čtení románu o velrybářské lodi nevzpomněl na slavnou Bílou velrybu), avšak příběh je vypracovaný a působí velmi sebejistě. Ocenila jsem především autorův syrový jazyk, který popisuje drsné prostředí lovců velryb. Popisy ledové krajiny střídají krvavé výjevy ze zabíjení tuleňů a velryb, doslova cítíte nesnesitelnou zimu, pach krve i zatuchlou loď. McGuire nikoho nešetří a nechce dělat ústupky, proto nečekejte žádné melodrama, ale dech beroucí, místy brutální, příběh. Filozofickou hloubku knize dodává myšlenka univerzálního zla, ne nepodobná pojetí Cormaca McCarthyho.

Severní vody jsou za opravdu dlouhou dobu novou knihou, která mě strhla a přečetla jsem ji skoro na jeden zátah. Její napětí je až filmové a místy mi atmosférou připomínala Revenanta. Je brilantně napsaná a čtenáře strhne atmosférou i svým působivým jazykem. Tohle je rozhodně jeden z nejlepších historických románů, co jsem četla a ráda se k němu budu vracet.         



Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář :)