Leviatan – Boris Akunin

Boris Akunin, rodným jménem Grigorij Šalvovič Čchartišvili patří k nejznámějším spisovatelům dnešního Ruska. Populární prozaik, po otci Gruzínec, vystudoval historii a filologii na Moskevské univerzitě, překládá z japonštiny a řadu let pracoval jako zástupce šéfredaktora v časopise Zahraniční literatura. Úspěch po celém světě sklidila série detektivních románů o Erastu Fandorinovi. Tato literární postava má mnoho příznivců, kteří zakládají fankluby a pořádají výlety po místech, kde se romány odehrávají.

Leviatan je třetím románem ze série Erasta Fandorina a odehrává se na zaoceánské lodi, která se plaví z Anglie do Bombaje. Na její palubě je francouzský vyšetřovatel Gauche, který zde pátrá po vrahovi lorda Littlebyho a jeho služebnictva, které bylo záhadně usmrceno injekcí. Při této vraždě se ztratí soška Šivy, nejcennější kousek v lordově sbírce indických předmětů.  Všechny stopy napovídají, že vrah se skrývá na palubě zaoceánské lodi a Gauchův úkol je, jej najít, sklidit slávu a spokojeně odejít do penze. O charakteru jednotlivých postav se dozvídáme z jednotlivých kapitol, které jsou vyprávěny tím či oním pasažérem, z nichž málo kdo úzkostlivě neskrývá nějaké tajemství. Ve skupince se objevuje také ruský diplomat Erast Fandorin, galantní švihák s bystrý úsudkem, tak trochu Sherlock Holmes a James Bond. Nepříliš důvtipný Gauche se nejednou splete v tom, kdo by mohl být "zaručeným" vrahem, kdežto Erast Fandorin jej vždy předběhne a nakonec odhalí i pravého viníka.

Leviatan je detektivním románem odehrávajícím se v devatenáctém století, „kdy byla ještě literatura veliká, víra v pokrok bezmezná a zločiny byly páchány a odhalovány s elegancí a vkusem.“ Román mi svým stylem připomněl detektivky od Agathy Christie. Je zde skupina celkem elegantní společnosti, v níž každá osoba má své tajemství a své skryté motivy. Tyto informace Fandorin pomalu a důvtipně skládá dohromady, aby mohl falešná obvinění vyvrátit a odhalit skutečného viníka. I přesto, že se vyšetřování odehrává na zaoceánské lodi, exotika a dobrodružství je jaksi jenom tušené, protože se neodehrává v exteriérech, ale pouze na lodi - v podstatě u jídelního stolu, kde se skupina pravidelně setkává. Proto také román působí jako divadelní hra, kterou by velmi lehce mohla být. Kniha se četla velmi dobře a představuje ideální volbu pro letní čtení. Akuninovi se přezdívá „ruský Umberto Eco“ a jeho série o Erastu Fandorinovi má být blízká právě postmoderním románům tohoto slavného italského literáta. Postmoderní román má přinést jak zábavu pro laického čtenáře, tak intelektuální požitek a skryté náměty pro „poučeného“ čtenáře. I v Leviatanovi získáme spoustu zajímavých informací, např. o indických drahokamech či trojím budování Suezu apod., pro mne však román zůstává příjemným literárním odpočinutím, které se s prožitky při čtení Jména růže nemůže srovnávat. 

„Akuninův cyklus příběhů tohoto detektiva – jednoho z mála poctivě hledajících spravedlnost ve složitě politikařícím aparátu ruské státní policie devatenáctého století – se stal pravým západoevropským bestselerem, který dokázal, že ruská literatura nemusí vždy nutně vyvolávat jen depresi a duševní vyčerpání.“ (Řehulková, Hana. Postsovětská postmoderna. Host, únor 2014, roč. 2014, strana 42)