Oregonská stezka – Francis Parkman
Oregonská stezka amerického dobrodruha Francise Parkmana
představuje dnes již klasické dílo o osídlování amerického západu a jihozápadu,
tj. Oregonu a Kalifornie. Kniha, jejíž počet vydání jde již do desítek,
představuje první ucelenou zprávu o osídlování amerického kontinentu a dodnes
patří k tradičním zdrojům informací nejen o tomto mezníku amerického
Západu, ale také o indiánech. Román je pozoruhodný hned z několika důvodů:
Parkman nebyl vědcem či etnologem, takže laické postřehy o životě indiánů jsou
čtenáři velmi blízké a svoji cestu podnikl v roce 1846, tedy v období
kdy narůstalo napětí mezi Spojenými státy a Mexikem a především se změnily
dříve přátelské vztahy indiánů a bělochů v nemilosrdné prolévání krve. Třiadvacetiletý
Parkman se společně se svým bratrancem vydal na „cestu za dobrodružstvím“, aniž
by si uvědomoval velké nebezpečí, které v těchto končinách Skalistých hor
panovalo.
![]() |
http://cs.wikipedia.org/wiki/Oregonsk%C3%A1_stezka#mediaviewer/Soubor:Oregontrail_1907.jpg |
Oregonská stezka představuje v dějinách
amerického kontinentu jednu z nejslavnějších migračních cest, kterou se od
východu na západ zprvu přesouvali lovci kožešin a po nich obchodníci, mormoni i
prostí lidé hledající naději na lepší život. Hospodářská stagnace mezi léty
1837 až 1841 a pokles obchodu s kožešinami donutil obchodníky hledat nová
území a zapříčinili dobrodružné stěhování, které nemá v amerických dějinách
srovnání – 400 000 lidí se od roku 1841 do konce 60. let vydalo na cestu
dlouhou více než 3200 kilometrů. Tuto riskantní cestu nedokončilo mnoho z těch,
kteří se na ni vydali, i přesto že vztahy mezi bělochy a Siouxy byly zprvu klidné
a to až do doby než hlavní hrdina dokončil svoje dobrodružné putování.
Parkmanova kniha je unikátní tím,
že jako první popisuje indiánské zvyky a tradice, i když ne systematicky, ale
spíše formou postřehů. Velkou část knihy také tvoří popisy lovu bizonů, které
jsou na můj vkus mnohdy až moc surové. Je to způsobeno jistě i tím, že dnes již víme,
že tyto bělochy pořádané lovy později přerostlé ve skutečná jatka (někdy bylo čtvrt
milionu bizonů zastřeleno během jediného měsíce), způsobily, že se tato
impozantní zvířata dostala na pokraj vyhynutí.
Z Parkmanových deníkových
zápisů se dozvídáme o tom, jak se indiáni oblékali, čím se zdobili, jaké byly
jejich ženy a co jedli (např. pokrm ze zabitých štěňat, který nemohl host
odmítnout kvůli urážce). Není překvapením, že sugestivní líčení putování naskrz
americkým kontinentem a soužití s indiánským kmenem Siouxů, v knize nazývaných
Dakoty, inspiroval snad všechny autory amerického westernu. Jack Schaefer
ostatně kdysi řekl, že vše o čem psali ve westernech, Parkman už kdysi zachytil
v této knize. V Oregonské stezce
se dočteme o prérijních zvířatech, o tom, jak se indiáni vydávají na válečnou
stezku a s oblibou kouří dýmku, o nevraživosti mezi vystěhovalci, o
pevnostech, lovech bizonů i o vztazích mezi indiány a bělochy, zkrátka o později
klasických motivech dobývání Západu. Dokonce se zde vyskytuje i zmínka o zlatu,
přestože zlatá horečka vypukla až později.
Význam Oregonské stezky netkví v literárním zpracování, ale v tématu,
o kterém pojednává, možná jako vůbec první kniha. Líčení cesty na Západ z pera
mladého dobrodruha představuje ojedinělé rané svědectví o nedotčenosti této
části amerického kontinentu, o indiánských kmenech nic netušících o krvavé
pohromě, která na ně čeká. Oregonská
stezka je unikátní záznamem o hledání Nového světa a na dnešní čtenáře
zapůsobí romantickým popisem doby, kdy svět ještě nebyl zmapován do posledního místečka,
a dobrodružství bylo skutečné.

Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš komentář :)