Po stopách Petrolejových lamp

Děj románu Petrolejových lamp, románu Jaroslava Havlíčka, o kterém jsem psala zde, se odehrává v první polovině 20. století na českém maloměstě - Havlíčkově rodné Jilemnici. Dlouho jsem se tam chtěla podívat, což mi nakonec výlet do Krkonoš umožnil. Centrem malebné Jilemnice je náměstí se dvěma kašnami a podloubím. 

 

"V Jičíně bylo opravdové korso. To nebylo jako v Jilemnici, kde se několik paniček se svými nastrojenými dcerami na cestě z kostela půl hodiny před nedělním obědem motalo od Modré hvězdy k radnici a od radnice k Modré hvězdě." (43)

 

 

 

"Jistým odškodněním jí byla vyhlídka. Ve starém domku se o nějaké vyhlídce nedalo vůbec mluvit. Z okna nového bytu mohla Štěpka sledovat pouliční ruch, všechny ty drobné lidičky, jak se tam dole rojí a proplétají. Mohla dohlédnout až na hoření cíp náměstí a mít tak účast na všem, co se tam dělo. Nejzajímavější to bylo o výročních trzích, o poutích, o posvícení. Vyvolávač, který míval proti hotelu "U modré hvězdy" roztažen svůj obrovský deštník, se jí stal důvěrně známým. Naučila se napodobovat jeho gesta a opakovat jeho šprýmy." (29)

 

 

Typická krkonošská ulička, které se tady říká Zvědavá. U její paty roste mohutný Jilm, jak jinak v Jilemnici. Touto půvabnou cestou se dostanete ke hřbitovu.

 

 

 

Na hřbitově (katolickém) se vypíná mohutná Haklova hrobka, která byla Havlíčkovi inspirací k pasáži o hrobce stavitele Kiliána, otce Štěpy, na samém začátku románu.

 

 

"Tato nová Kiliánova hrobka, hrobka stavitele Kiliána, byla kdysi pro městečko sensací. Především byla stavěna, když byl její příští obyvatel ještě zcela zdráv, a to podle jeho vlastních návrhů. Kromě toho byla první hrobkou ve tvaru kaple, jaká se na jilemnickém hřbitově vyskytla. Ještě dřív, než z ní bylo odstraněno lešení, dřív nežli s její kupole, pobité měděnými pláty, slezl poslední pokrývač, byla zařazena mezi několik málo městských divů." (8)

 

"Ještě dnes, ačkoli podhorské povětří důkladně zřídilo její bílou kdysi omítku, čímsi přitahuje - či je to snad jen památka na dávné okouzlení? Má schodiště o sedmi stupních, průčelí drží dva sloupy s dórskými hlavicemi. Jsou v ní tři řady lavic, před nimi stojí oltář s mramorovým křížem bez Krista, nad oltářem visí obraz vzkříšení Lazarova, ne sice dokonalý, ale přece jen opravdový kostelní obraz. V kupoli, nyní zelené měděnkou, je připevněn zvoneček, který klinká dvakrát do roka." (8)

 

 

"Mezi všemi těmi omšelými, zčernalými náhrobními kameny, oddělenými od ostatního hřbitova zrezivělým plotem, vypadá Kiliánova hrobka asi tak jako palác mezi chatrčemi. Zatím co její kryptu chrání klenba, na níž je namalováno šmolkově modré nebe s hvězdami, do jejich bezpřístřešných sousedů pere déšť, zavaluje je sníh a opravdová nebeská báň je jim nekonečně vzdálenější. Je přepychová, je chlubná, a přece se něčím podobá zchátralým hrobkám kolem sebe: i ona hlásá jméno, které v městečku již nežije." (9)

 

 

A nakonec také hrob Jaroslava Havlíčka, který lze najít ve středu evangelického hřbitova

 

Návštěva Jilemnice mě potěšila, líbilo se mi chodit po místech, kde si Havlíček představoval život svých románových hrdinů. Co mne však nemile překvapilo bylo, že v informačním centru neměli k tomuto tématu nic, co by mohli návštěvníkovi poskytnout. Je s podivem, že městečko, které našlo tak silný otisk v Havlíčkově tvorbě, se jej nesnaží propagovat a není na něj více pyšné. Paní v informacích mi alespoň někde vynašla plánek hřbitova, kde je mimochodem kromě Havlíčka pohřben také známý český autor sci-fi příběhů Jan Weiss. Dokážu si představit, že by se dala udělat hezká procházka po Jilemnici právě po stopách Petrolejových lamp. Materiálu by k tomu bylo dost, včetně knihy Neklidné srdce od Marie Havlíčkové, manželky spisovatele, kterou se mi poslední s vybledlým obalem podařilo koupit v knihkupectví na náměstí. Už mě vlastně ani nepřekvapilo, že monumentální Haklova hrobka je na hřbitově vydána napospas přebujelé vegetaci a nenašel se nikdo, kdo by ji vysvobodil ze sevření keřů a plevele. Jilemnice byla pro Havlíčkovu tvorbu oním typickým maloměstem a zdá se, že i přes vše dobré v ní kus maloměšťáctví nadále zůstal...  

 

Citace:

Havlíček, Jaroslav. Petrolejové lampy. Praha: 2008, Academia.

P.S.: Film Petrolejové lampy v Jilemnici natáčen nebyl. Převáženě se natáčelo v Benátkách nad Jizerou (http://www.filmovamista.cz/1065-Petrolejove-lampy)